Článek
Vznik publikace inicioval před rokem ředitel Vlastivědného muzea Jesenicka Pavel Rušar.
„Našemu muzeu se voda vyhnula. Když přišla, pomáhali jsme společně s kolegy, kde se dalo, a poté, co opadla, jsem přemýšlel, jak bychom mohli pomoci jinak, třeba lepším informováním o povodňovém nebezpečí. Tehdy mě napadla myšlenka na knihu,“ uvedl pro Novinky.
K realizaci tohoto nápadu ho ale dovedly zejména dvě konkrétní pohnutky – nevyslyšené varování před velkou vodou a nákladné opravy staveb stojících na rizikových místech.
„Já sám jako geograf jsem se extrémním meteorologickým jevům už okrajově věnoval. Spoustě lidí jsem tehdy volal, věděli jsme podle předpovědí, že to bude špatné. Jenže oni na to, ať to nepřeceňuji, že i média se často mýlí, že potřebují senzaci. Tak jsem to nakonec vzdal,“ svěřil nám ředitel Rušar.
Týmová práce
Když pak voda opadla, rozhodl se Pavel Rušar, že sestaví tým odborníků z jesenického muzea, Českého hydrometeorologického ústavu, katedry geografie Univerzity Palackého v Olomouci a Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje, se kterými by bylo možné tuto publikaci připravit a následně rozjet sérii besed s občany.
Kniha má nakonec deset kapitol a každá se na povodně dívá trochu jinak. „Ale hlavně nese jedno smutné poselství – že povodně jsou novým normálem. Že budou čím dál častěji, což je nutné vzít na vědomí. Třeba tím, že než opravovat poničené stavby v záplavovém území, je lepší přestěhovat se o něco výš. Na vlastní oči jsem totiž viděl, jak lidé za celoživotní úspory opravili dům, kterým se skoro určitě jednou znovu prožene velká voda,“ zdůraznil muž, který texty různých autorů nakonec shromáždil a připravil k vydání.