Článek
Při požáru 24. května 2012 lehlo popelem 165 hektarů lesů. Zasahovalo při něm 1500 hasičů. Po požáru v Českém Švýcarsku z roku 2022 jde o druhý největší požár v novodobé historii ČR.
Co přesně neštěstí u Bzence způsobilo, se policii nepodařilo vypátrat. Spekulovalo se o tom, že plameny vyšlehly od špatně uhašené cigarety nebo od jisker odlétávajících od projíždějícího vlaku.
Plameny pomáhají více než mechanizace
V rámci výzkumu odborníci sledovali vývoj společenstev brouků (střevlíkovití) po rozsáhlém lesním požáru. Porovnávali šest různých typů stanovišť, které se lišily intenzitou požáru a typem následného zásahu. Ukázalo se, že prostor poškozený plameny je pro celkovou obnovu biotopu vhodnější než složitá technická příprava terénu, v němž se uměle vytvoří brázdy.
Obnovovaná oblast po požáru
„V našem výzkumu jsme například porovnávali plochy bez zásahu s plochami, které se naopak intenzivně připravovaly pro výsadbu borovice lesní. Výsledky ukázaly, že požár může vytvářet cenné otevřené biotopy, které podporují výskyt vzácných a suchomilných druhů brouků,“ řekl Novinkám za výzkumníky Dominik Stočes z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.
Sežehnutí prostoru pomohlo k návratu pískomilných brouků. Na snímku Amara fulva
Intenzivní obnovní zásahy, kdy je před výsadbou krajina upravena mechanizací, vedly ke „zjednodušení prostředí“ a k poklesu druhové rozmanitosti. Z toho vyplývá, že vypalování, samozřejmě v zimě, tedy mimo vegetační sezonu, by se mohlo využívat i v písčitých lesích.
Lépe se daří svižníkovi i dalším broukům
Moravská Sahara je domovem mnoha vzácných pískomilných brouků. K nejznámějším patří Cicindela hybrida, známý jako svižník. Les jim až tak moc nesvědčí. Naopak vytváření hustého lesního porostu vede v oblasti písčitých lesů k úbytku vzácných druhů. Je podle přírodovědců jasným příkladem toho, že ne každé zalesnění je pro živočichy skutečně žádoucí.
Snímek z května. Hasič pracuje ve vyhořelém lese.
Krajina v okolí Bzence byla ještě v 19. století zcela jiná, než je tomu dnes. Oprávněně se jí říká moravská Sahara, protože to byla v podstatě pouštní oblast sužovaná písečnými bouřemi. V okolí navátých písků se nacházela přírodní mozaika složená ze stepí a lesů. Před více než sto lety ale začalo zalesňování moravské Sahary borovicí lesní s cílem stabilizace dun.
Na místě někdejšího rozsáhlého požáru nyní rostou borovice.
Jeden problém se sice vyřešil, další ale vznikl. Zarůstání oblasti lesem vede k úbytku biologické rozmanitosti tohoto prostředí. Moravská Sahara dnes patří mezi chráněné oblasti Natura 2000. O výsledcích svého zkoumání informovali vědci v prestižním mezinárodním časopise Agricultural and Forest Entomology. Jejich výzkum by mohl vést k metodice pro řízené vypalování zarůstajících písčitých lesů, což bude s ohledem na hrozbu rychlého šíření plamenů ve vyprahlých oblastech velmi náročné.
