Článek
Klíčem k novému pohledu na evoluci netopýrů bylo spojení několika typů důkazů, které umožnily vytvořit podrobný rodokmen. Mezinárodní tým vědců z 64 zemí světa analyzoval genomy 103 druhů zastupujících všech 21 dnes uznávaných čeledí netopýrů.
Z Evropy do celého světa
Genetická data byla následně porovnána s morfologickými znaky současných i vyhynulých zástupců. Výsledky, které byly publikovány v odborném časopise Nature, odhalily, že nejpravděpodobnějším místem vzniku společného předka dnešních netopýrů je Evropa. Použitý model přisoudil evropskému původu pravděpodobnost přes 99 procent.
Potomci tohoto předka, který žil přibližně před 65 miliony let, se podle rekonstrukce brzy dostali také do Afriky. Z evropsko-afrického prostoru poté jednotlivé vývojové linie pronikaly též do Asie, Ameriky a Austrálie.
„Je skvělé, že se díky úsilí tolika lidí podařilo propojit moderní metody sekvenování DNA a studia fosilních nálezů a tím rozplést složitou evoluční historii netopýrů a jejich unikátních vlastností,“ popsal v tiskové zprávě Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Marek Uvizl, který se na výzkumu podílel.
Aktivní let a echolokace
Nový rodokmen pomohl vědcům zpřesnit také představu o tom, jaké schopnosti měli nejstarší zástupci netopýrů. Aktivní let podle výsledků provázel netopýry už od samotných počátků jejich evoluce.
Velmi stará je také schopnost echolokace. Zařazení fosilních druhů do rodokmenu naznačuje, že existovala ještě před rozrůzněním hlavních linií dnešních netopýrů.
Nová studie přepsala dosavadní evoluční historii netopýrů, podíleli se na ní i čeští vědci. Na snímku je netopýr Cistugo seabrae získaný během expedice v Namibii.
Spoluautory studie jsou také čeští zoologové Marek Uvizl a Petr Benda z Přírodovědecké fakulty UK a Národního muzea a Peter Vallo z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Zajišťovali mimo jiné vzorky pro sekvenování genomů.
„Drobný netopýr žlázokřídlec Seabrův, kterého jsme pro projekt dovezli z Namibie, náleží do endemické jihoafrické čeledi žlázokřídlecovití, která zahrnuje jen dva vzácně se vyskytující druhy,“ uvedl k tomu Petr Benda.
Právě zahrnutí podobných málo prozkoumaných vývojových linií umožnilo vědcům porovnat zástupce všech současných netopýřích čeledí.
Genomy mohou pomoci při výzkumu nemocí
Význam nové studie přesahuje samotnou rekonstrukci netopýřího rodokmenu. Netopýři vědce dlouhodobě zajímají také mimořádnou délkou života vzhledem k malé tělesné velikosti. Některé druhy navíc dokáží hostit různé viry bez zjevných příznaků onemocnění.
Porovnávání jejich genomů může v budoucnu pomoci odhalovat genetické změny související s fungováním imunitního systému, stárnutím či dalšími neobvyklými biologickými vlastnostmi.
Petr Benda, Marek Uvizl a Peter Vallo připravují odchytové sítě na netopýry při terénní práci v Namibii.
Bioložka Ariadna Moralesová, jedna ze spoluautorek studie, pro deník The Guardian zmínila, že poznatky o genetické výbavě netopýrů by v budoucnu mohly přispět k vývoji přípravků proti zoonózám, tedy nemocem přenosným ze zvířat na člověka. Netopýři by podle ní mohli rovněž sloužit jako modelové organismy při výzkumu léčby nádorových onemocnění.
Netopýři
Netopýři a kaloni jsou jediní savci schopní aktivního letu. Dnes je známo téměř 1500 druhů, což představuje přibližně pětinu všech žijících druhů savců.
Vyskytují se téměř po celém světě s výjimkou nejchladnějších polárních oblastí. Jednotlivé druhy se živí například hmyzem, ovocem, nektarem, pylem, drobnými obratlovci nebo rybami.
Většina netopýrů se v prostoru orientuje pomocí echolokace. Vydávají vysokofrekvenční zvuky a podle jejich odrazu dokáží určit polohu překážek i kořisti.
V přírodě mají důležitou ekologickou roli. Hmyzožravé druhy regulují populace hmyzu, jiné netopýří druhy opylovávají rostliny nebo rozšiřují jejich semena.
