Článek
Pro lidi nad padesát let prakticky neexistuje žádná nabídka práce, i když firmy si nedovolí otevřeně požadovat nové zaměstnance pouze určitého věku. Firmy obecně chtějí zaměstnat nejlépe mladé, vzdělané a reprezentativně vypadající uchazeče mezi dvaceti a třiceti roky.
Ideální je pro ně uchazeč vysokoškolsky vzdělaný, bez závazků, se znalostí počítačů a alespoň tří světových jazyků. Padesátiletého uchazeče o zaměstnání nepovažují za příliš velký přínos pro firmu. Panuje bohužel názor, že než se začne firmě takovýto pracant "vyplácet," tak už bude v důchodu.
Firmy rovněž poukazují na vyšší nemocnost starších pracovníků, přičemž se často nejedná o nějaká běžná onemocnění, která spraví pár týdnů v posteli. Často jde o závažné nemoci, které dotyčného pracovníka mohou upoutat na lůžko i na několik měsíců, například jako je například infarkt myokardu.
Nedůvěra zaměstnavatelů ve starší uchazeče o zaměstnání bývá ale mnohdy opodstatněná. Často se totiž odmítají přizpůsobit požadavkům případného zaměstnavatele a absolvovat například nějaký kurs pro zvýšení kvalifikace. To se týká hlavně lidí s nižším vzděláním, kteří se nehodlají cokoliv nového naučit a vzdát se svých pracovních návyků. Rovněž mají velmi často až panickou hrůzu z práce na počítačích. Přitom znalost alespoň základní práce s počítačem je dnes při hledání nového zaměstnání předpokladem číslo jedna.
Zaměstnavatelé by si ale měli uvědomit, že jejich panická obava ze zaměstnávání padesátiletých může být zbytečná. Lidé v tomto věku jsou stále schopni plného pracovního výkonu, přičemž na rozdíl od mladých uchazečů mají mnohaletou praxi v oboru, kterou dokáží při výkonu práce úspěšně zúročit.