Článek
Zpod tajících okrajů ledovců na mnoha místech naší planety uniká metan (CH4), silný skleníkový plyn. Tento teprve nedávno objevený fenomén proto vyvolává obavy z další potenciální zpětné vazby pro probíhající klimatickou změnu způsobené odledňováním.
Vědci sesbírali desítky vzorků tavné vody vytékající zpod ledu podél celého západního okraje ledovce a zkoumali metan v ní rozpuštěný pomocí analýzy stabilních izotopů uhlíku a vodíku a radioizotopového datování.
Výsledky analýz ukazují, že metan unikající zpod Grónského ledovce je 1500–4500 let starý a pochází z mikrobiálního rozkladu organické hmoty bez přístupu kyslíku. To znamená, že během holocénu (současné geologické období, tj. mladší čtvrtohory) došlo k výraznému odtání západního okraje ledovce a nárůstu tundrové vegetace a nahromadění organické hmoty na odhaleném území. Ta byla pak překryta znovu rostoucím ledovcem během následujícího chladnějšího období.
„Studie přináší další důkaz toho, jak citlivý je Grónský ledovec ke změnám klimatu. To, že během poměrně krátkého období, které bylo klimaticky srovnatelné se současností, odtál daleko za hranice dnešního rozsahu, je znepokojivou připomínkou toho, co nás čeká v blízké budoucnosti,“ říká spoluautor studie, glaciolog Alun Hubbard z univerzity ve finském Oulu.
Tavná voda unáší množství rozpuštěného metanu, který je možné na místě z vody získat a podrobit laboratorním analýzám.
Celkové množství metanu unikajícího zpod Grónského ledovce v současné době naštěstí není příliš velké a v globálním měřítku je zatím zanedbatelné. To se však může v blízké budoucnosti změnit.
„Naše zjištění ukazují, jak významná je role těch poměrně nedávných změn v rozsahu ledovce na koloběh uhlíku v tomto důležitém arktickém ekosystému. I přes to relativně malé množství metanu, které se teď zpod ledu uvolňuje, jsou naše výsledky relevantní i pro globální odhady bilance metanu v atmosféře,“ uvádí Jade Hattonová, jedna z hlavních autorek studie.
Zrychlující tání ledovců totiž povede ke zvýšeným emisím metanu, a to nejen v Grónsku, ale velmi pravděpodobně i v Antarktidě, kde jsou zásoby organické hmoty o mnoho větší a očekávané emise metanu proto potenciálně daleko závažnější.
