Loni vybudované tůně na Olomoucku osídlili první obojživelníci

„Jako první se v nich objevili skokani štíhlí, kteří zde nakladli již přes sto snůšek, překvapivě je však hned vzápětí následovali čolci velcí i ropuchy a kuňky obecné. Další nárůst počtu druhů je očekáván v následujících letech, kdy tůně začnou více zarůstat vodní vegetací,“ informovala Karolína Šůlová, mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR, která záměr vzniku tůní připravila.

„Skokani štíhlí patří do skupiny takzvaných hnědých skokanů, kteří se rozmnožují jako jedni z prvních, často již během března. Ukazuje se, jak důležité bylo umísťovat do tůní kmeny a větve stromů, na ty totiž skokani štíhlí své snůšky přilepují,“ uvedl Jan Koutný z AOPK ČR.

Drobné stojaté vody jsou podle Koutného domovem většiny mokřadních druhů a pro přežívání řady z nich, jako jsou třeba vážky a obojživelníci, je jejich přítomnost zásadní.

Osluněné tůně obývají rovněž dnes již vzácné druhy, například vodní rostlina žebratka bahenní, vážka jasnoskvrnná, čolek velký nebo kuňka obecná.

„Nové tůně mají různou hloubku a členité břehy s pozvolným sklonem. Některé vysychají, voda se v nich udrží jen zjara nebo po větších deštích. Takové tůně osídluje zase jiné spektrum rostlin a živočichů, kteří jsou na vysychání adaptováni, jako například střevlíček pobřežní nebo šídlatka brvnatá. Vysychání navíc reguluje množství invazních nepůvodních druhů ryb, jako jsou střevlička východní nebo karas stříbřitý,“ poznamenal Koutný.

Drobné vodní plochy zvyšují přírodní rozmanitost v naší krajině, a je proto podle odborníků důležité nové tůně vytvářet, chránit je a věnovat jim adekvátní péči.

V současné intenzivně využívané krajině je přirozeně vznikajících tůní nedostatek. Napřímené vodní toky ztratily schopnost vytvářet slepá ramena a většina mokřadů byla odvodněna a přeměněna v pole. Člověkem vytvořené tůně tedy obnovují krajinu v nivách řek, která byla kdysi plná přírodních tůní.