Horní stupeň rakety Falcon 9 zřejmě dopadl na Měsíc

Ačkoli jde technicky o dopad vesmírného odpadu, pro vědeckou komunitu tato událost představuje mimořádně cennou příležitost ke studiu srážkové dynamiky v cislunárním prostoru (prostoru mezi Zemí a Měsícem) a tvorby čerstvého lunárního kráteru.

Tento objekt s označením COSPAR 2025-010D (původně součást mise z ledna 2025, která vynesla lunární přistávací moduly Blue Ghost-1 společnosti Firefly Aerospace a Hakuto-R Resilience společnosti ispace) se po splnění své role stal neovladatelným tělesem na vysoké oběžné dráze kolem Země. Gravitační vliv Měsíce jej nakonec navedl na kolizní kurz.

Dopadová rychlost činila přibližně 2,43 km/s (8700 km/h), přičemž raketový stupeň dopadl pod úhlem 34 stupňů od svislice. Navzdory relativně nízké rychlosti ve srovnání s přírodními meteoroidy (ty se běžně pohybují i desetkrát rychleji) uvolnil horní stupeň rakety o hmotnosti cca 4000–4900 kg při nárazu kinetickou energii – podle různých odhadů – o velikosti 11,8–14,5 GJ (gigajoulů), což zhruba odpovídá dvěma až třem tunám výbušniny TNT.

Tyto informace vycházejí z předchozích výpočtů trajektorie a dalších analýz; ještě se samozřejmě budou zpřesňovat. Jak nicméně napsal list The Independent, nekontrolovaný raketový stupeň už podle očekávání vědců do naší přirozené družice narazil.

Válec o rozměrech 12 až 13,8 metrů na délku a čtyři metry v průměru tak měl podle modelů vytvořit krátký impaktní záblesk a několik minut trvající mračno vyvrženého materiálu, což se stalo středem pozornosti mnoha světových observatoří. Ostatně, potenciální detekci záblesku na Sluncem osvětlené straně Měsíce (což jeho detekci velmi ztěžuje) mohli nyní vědci zkusit pozorovat poprvé v historii.

Detekce záblesku i celé události je extrémně náročná. Navíc v Evropě a Africe byl v tu dobu také jasný den, což výrazně zvyšovalo jas oblohy a komplikovalo pozorování. Ostatně i podle vědeckých predikcí měl samotný světelný záblesk, způsobený vypařením materiálu stupně při nárazu, trvat méně než jednu sekundu.

Jak připomíná zpravodajská stanice BBC, žádná z kosmických lodí obíhajících Měsíc nakonec nebyla v pozici, aby mohla srážku zachytit v reálném čase, takže prvním úkolem výzkumníků je jednoduše porovnat snímky povrchu před a po, aby odhalili novou „jizvu“, což je proces, jehož plánování a provedení vyžaduje čas.

Jihokorejská sonda Danuri měla největší šanci zachytit něco blízkého reálnému času, protože krátce předtím proletěla poblíž místa dopadu, ale její tým korejským zpravodajským médiím sdělil, že jakékoli záběry budou zveřejněny až po dokončení analýzy výzkumnými ústavy.

Sonda NASA Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) bude v nadcházejících dnech v pozici, aby místo vyfotografovala. Mezitím měly pozemní dalekohledy v Americe, kde byla stále tma, nejlepší šanci zachytit krátký záblesk a prachový oblak, ale převod nezpracovaných detekcí na potvrzené a vyčištěné snímky obvykle trvá hodiny a někdy i dny, jelikož vědci kontrolují přesnost dat. Pozorování z těchto teleskopů mohou pomoci dopad potvrdit.

Mnozí amatérští astronomové vybavení dalekohledy s průměrem objektivu nad 10 cm se rovněž pokusili o záznam záblesku pomocí vysokofrekvenčního snímání. Podle brněnského astronoma a odborníka na Měsíc Pavla Gabzdyla však neuspěli: dopad posledního stupně Falconu 9 na Měsíc nebyl amatérskými prostředky nijak pozorovatelný.

Hlavním cílem celé pozorovací kampaně je kalibrace dat a modelů pro další pozorování podobných dopadů. Protože u Falconu 9 známe hmotnost, materiálové složení i rychlost a úhel dopadu, poslouží jeho náraz jako srovnávací standard pro pozorování budoucích dopadů meteoroidů na měsíční povrch (do regolitu), včetně budoucích seismických pozorování v rámci programu Artemis.