Článek
Na první pohled připomínají drobné krápníky. Vznikají v puklinách a spárách vápenců, v malých dutinách nebo na spodních stranách vápencových valounů. Uvnitř mají jemnou vrstevnatou strukturu, která může připomínat letokruhy stromu. Vědci z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR se tak domnívali, že by mohly uchovávat informace o klimatu z dávné minulosti.
„Náš předpoklad vycházel z práce českého geologa a kvartérního badatele Vojena Ložka z roku 1963, který tyto útvary označil jako tzv. bradavičnaté sintry. S ohledem na jejich vzhled se nabízelo srovnání s jeskynními krápníky. Ty jsou dnes důležitým zdrojem informací o vývoji klimatu v minulosti, protože jejich vrstvy zachycují změny podmínek, za nichž vznikaly,“ uvedl Václav Suchý z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR.
Čtyřletý výzkum sedmičlenného mezinárodního týmu odborníků však původní představu vyvrátil. „Bradavičnaté sintry nejsou pozůstatkem dávných klimatických období. Jde o velmi mladé útvary, jejichž stáří nepřesahuje několik desítek let. Navíc jsou poměrně nestabilní. Krátce po vzniku začínají být narušovány biologickými procesy a erozí a postupně zanikají,“ doplnil Suchý.
Jejich vnitřní vrstvení podle vědců souvisí s podmínkami prostředí, zejména s intenzitou srážek. Krusty sice nejsou vhodným nástrojem pro rekonstrukci klimatu před tisíci lety, mohou ale poskytovat informace o krátkodobých změnách prostředí v současnosti.
Voda a změna hydrologických podmínek
Význam objevu nespočívá pouze v popisu nového typu vápnitého útvaru. Studie ukazuje, jak citlivě mohou přírodní systémy reagovat na změny podmínek. Klíčovou roli zde sehrává voda a změna hydrologických podmínek se může promítnout do celého systému.
To je zajímavé i v době současné klimatické změny, kdy se nemění jen teplota, ale i charakter srážek – jejich intenzita, sezonní rozložení nebo délka období mezi jednotlivými srážkovými událostmi.
Jednotlivá vápnitá krusta je velmi nestabilní a krátkověká. Může vzniknout, měnit se a zase zaniknout. Studium pomocí elektronového mikroskopu ukázalo, že zatímco se krusty srážejí, již jsou souběžně rozhlodávány a erodovány mechanickými vlivy i biologickou aktivitou (metabolismem) některých mikroorganismů na jejich povrchu.
Vápnité krusty, okrově zabarvené půdními minerály, vyplňující systém puklin v devonském vápenci
Oba tyto v podstatě protikladné procesy, tedy krystalizace novotvořeného karbonátu a jeho rozklad, působí v dynamické rovnováze a záleží na konkrétních místních podmínkách, který děj převládne. Resilience (odolnost) proto nemusí nutně znamenat, že každá jednotlivá součást systému přežije změnu. Důležitější by mohla být schopnost celého systému reagovat, přizpůsobit se a pokračovat ve svých základních procesech.
„Lze pozorovat, že za vhodných podmínek se proces vzniku a zániku těchto krust může dokonce cyklicky opakovat,“ uvedl Václav Suchý.
První popis v jeskyních mírného klimatického pásma
Drobné krusty z Českého krasu tak nabízejí překvapivě názorný příklad toho, že stabilita a odolnost nejsou totéž. Systém může být proměnlivý, jeho jednotlivé části mohou zanikat, a přesto bude zřejmě celý proces pokračovat.
Výzkum přinesl ještě jedno důležité zjištění. Zkoumané krusty nelze jednoduše zařadit mezi běžné vápencové sedimenty ani mezi klasické jeskynní krápníky.