Článek
Canavero tvrdí, že všechny potřebné metody a technologie k provedení transplantace hlavy existují, jen je potřeba je dát vhodně dohromady. Kritici o jeho plánu hovoří jako čiré fantazii.
Podle Canavera je k transplantaci zapotřebí tělo dárce, u kterého nastala mozková smrt. Obě hlavy by se oddělily ve stejnou chvíli od páteře mimořádně ostrou čepelí zajišťující přesný řez. K tělu dárce by se pak pacientova hlava připevnila za pomoci polyethylenglykolu, který by měl spojit oba konce páteře. Následně by lékaři k sobě přišili svalovou a oběhovou tkáň a pacient by následně zůstal čtyři týdny v kómatu, než se řez zhojí.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Ke stimulaci propojení páteře a nervové soustavy by se použily malé elektrické šoky. Pacient by podle Canavera měl po probuzení být schopen pohybu, cítit obličej a dokonce mluvit svým hlasem. Musel by dostávat masivní dávky imunosupresivních preparátů, aby se oba cizí orgány neodmítaly.
Canavero má už nyní seznam potenciálních pacientů. Své plány chce podrobně odhalit letos v létě na lékařské konferenci, na které chce také odstartovat kampaň s cílem získat potřebné finanční krytí k uskutečnění první transplantace v roce 2017. Chirurg z italského Turína by ji rád provedl v Londýně.
Etické otazníky
Canavero tvrdí, že procedura s sebou nenese žádné etické kontroverze u lidí, u nichž jiná šance na léčbu neexistuje. Nicméně některé otazníky přetrvávají. Například pokud by člověk s novým tělem měl děti, nebyly by jeho, nýbrž dárce, z jehož těla by pocházelo sperma, případně vajíčka.
Transplantací hlavy, nebo přesněji řečeno těla, ovšem Canaverovy plány nekončí. Pokud podle něj věda pokročí v klonování lidí, bude podle něj v budoucnu možné, aby si pacienti v určitém věku nechali zkopírovat své vlastní, mladší tělo ze vzorku své DNA. Na ně by pak chirurgové nasadili jejich hlavu, takže by si lidé uchovali svou osobnost i vzpomínky a žili by déle.