Češi pracují na ekologických materiálech, které omezí srážky vozidel se zvěří

Řešením by mohly být materiály vyrobené z biologického odpadu, informovala v úterý Technologická agentura ČR v tiskové zprávě.

„Materiály vyrobené z biologického odpadu, jako jsou celulózové kaly, uhlovodíky nebo tanin či biouhel, mají přidanou hodnotu pro životní prostředí. Jsou totiž schopné se kompletně biologicky rozložit v přirozených přírodních podmínkách. Mohly by tak nahradit syntetickou pěnu, zejména polyuretanovou, která se v současnosti běžně používá coby nosič pro pachové repelenty ve formě kuliček,“ řekla Olga Šolcová, hlavní řešitelka projektu z Ústavu chemických procesů Akademie věd (ÚCHP AV ČR).

Srážky volně žijících živočichů a vozidel představují v mnoha zemích po celém světě problém v bezpečnosti provozu i v ochraně přírody. V současnosti široce používané pachové nosiče představují podle vědců riziko pro životní prostředí nejen z důvodu dlouhé stálosti materiálu, ale i jeho potenciálu tvořit sekundární mikroplasty.

Problematické je i složení některých používaných pachových chemických přípravků. Většina z nich obsahuje diisokyanáty, tedy alifatické či aromatické látky, které byly v červnu omezeny mezinárodním nařízením REACH a jejichž použití se bude po letošním 24. srpnu přísně regulovat.

Jednou z možných surovin, která by se dala použít pro přípravu náhrad syntetických pěn, jsou taniny neboli třísloviny, které jsou mj. dobře rozpustné ve vodě. Taniny obsahují např. rostliny, kůra různých stromů, žaludy, zrna vinné révy, ale i různé druhy tropického ovoce, vlašské ořechy nebo třeba luštěniny či čaj.

„Velkým zdrojem taninů jsou i odpady při výrobě vína, zvláště červeného. Jsou i v odpadním chmelu po chmelování piva,“ doplnila Lenka Wimmerová z České zemědělské univerzity v Praze.

Taniny se získávají extrakcí vodou nebo alkoholy, někdy se využívá i tepelný šok při mikrovlnném záření.

„Významná možnost využití taninů jako sorbentů spočívá v jejich schopnosti snadno tvořit gely. Mohou tak být zabudovány do tuhých pěn. Ty vznikají kupříkladu polykondenzací taninového prášku,“ vysvětlila Martina Dlasková z ÚCHP AV ČR.

Taninové gely je podle vědců možné při přípravě i modifikovat, a získat tak větší sorpční kapacitu, např. přidáním biouhlu připraveného z různých odpadních materiálů.

Biouhel je produkt, který vzniká karbonizací biomasy s účelem uložení do půdy. Tím by mohla vzniknout vysokokapacitní ekologická a v přírodě rozložitelná náhrada v současnosti využívané syntetické pěny.