Bagr i robopes Dupák. Studenti a vědci bádají v podzemí a testují roboty pro extrémní podmínky

Workshop Robotika v podzemí se konal ve čtvrtek přímo ve štole a jejím okolí. Vyvíjejí se tady například drony, jimiž mohou operátoři létat v potrubí a monitorovat jeho stav, nebo bagry, které mohou místo lidí pracovat v nebezpečných tunelech či dolech.

„Když se operuje s roboty a drony pod širým nebem, využívá se GPS systém. V podzemí ten signál není, my musíme využívat lokální systémy, což je oblast, která není úplně prozkoumaná,“ uvedl děkan Fakulty stavební ČVUT v Praze Petr Konvalinka.

Podobné pracoviště podle něj mají k dispozici například studenti báňské univerzity v Ostravě, tam ale jsou svislé šachty a fárá se 600 metrů do hloubky. „Tady je výhoda, že se nemusí fárat do takové hloubky,“ dodal děkan.

Štola patří státu a škola ji má k dispozici už 19 let. „Máme možnost pomoci státu, děláme tady například experimenty, které připravujeme pro ukládání radioaktivního odpadu. Spolupracujeme se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a se Správou úložišť radioaktivního odpadu a děláme experimenty, které správa úložišť financuje,“ zmínil děkan jedno z mnoha témat, jimž se tady vědci věnují.

Robotika v podzemí se dá využít pro manipulaci s nebezpečnými materiály, naprogramované stroje mohou samy betonovat či bagrovat. V současné době se tady testuje například bagr, který je schopen se sám pohybovat v prašných dolech v Chile, kde by lidé nemohli dlouhodobě pracovat.

Na dalším stanovišti se představil robopes. „Říkáme mu Dupák. V podzemí dokáže autonomně mapovat prostor, aniž by do toho zasahoval jakkoli člověk,“ představil psího robota vybaveného tentokrát kolečky jeden z techniků Bohumil Michalík.

Štoly u Chotilska jsou spojené s těžbou zlata, první zmínky sahají už do dob 2. století před naším letopočtem. Těžba se pak rozšířila zejména ve středověku. Celková délka už i novodobých chodeb dosahuje téměř 8 kilometrů.

Součástí podzemních prostorů je obrovská kaverna vysoká kolem 40 metrů. „Ta vznikla v 80. letech minulého století během průzkumu zdejších ložisek, kdy se ověřovalo, zda tady jde těžit zlato,“ popisoval Jiří Šťástka, vedoucí Centra experimentální geotechniky Fakulty stavební ČVUT.

Tehdy podle něj horníci vytěžili 20 tisíc kubíků horniny, ale v ní bylo jen 20 kilogramů zlata a ukázalo se, že náklady by výrazně převyšovaly výnosy, a navíc by těžba a zpracování horniny měly velmi negativní dopad na životní prostředí. Proto stát od průmyslového využití ustoupil a o další těžbě zlata se tady neuvažuje.

Podzemní laboratoř zde byla otevřena v roce 2007. Akademické pracoviště se zaměřuje na odbornou a praktickou výuku studentů a na realizaci výzkumných projektů. Výhodou je například přirozené odvětrávání štol, není nutné odtud čerpat vodu ani používat výtah. S ČVUT si může i veřejnost domluvit prohlídku štoly.