Článek
Longyearbyen na norském souostroví Špicberky leží přibližně 1300 kilometrů od severního pólu a žije v něm kolem 2600 lidí. Hlavním zdrojem pitné vody je zhruba 2,5 kilometru dlouhá nádrž Isdammen.
V září loňského roku obsahovala voda až 25krát více manganu, než odpovídá doporučené hodnotě. Britský deník The Guardian, který na problém upozornil, připomíná, že dlouhodobé vystavení vysokým koncentracím manganu může způsobovat neurologické problémy. Zvlášť citlivé jsou malé děti a kojenci.
Koncentrace manganu sice v posledních měsících poklesla, problémem se však staly také zvýšené koncentrace niklu a síranů. Doporučení vodu nepít proto nadále platí. Obyvatelé si pitnou vodu musejí vyzvedávat na určených místech.
„V Norsku jsme vždy považovali za samozřejmé, že můžeme pít vodu z kohoutku. Ostatní arktické komunity by měly být obezřetné a začít přemýšlet, co dělat, když se to stane jejich zdrojům,“ uvedl starosta Longyearbyenu Terje Aunevik.
Úřady nyní hledají dlouhodobé řešení. Jednou z možností je instalace účinnějšího filtračního systému, další výstavba zařízení na odsolování mořské vody. Obě varianty jsou však finančně náročné a technickou komplikací jsou navíc extrémní arktické podmínky.
Zvýšené koncentrace manganu přitom nejsou novým jevem. Vědecká studie z roku 2020 zjistila, že v období 2005 až 2017 překračovaly koncentrace manganu ve více než 70 % analyzovaných vzorků z nádrže Isdammen tehdejší limit pro pitnou vodu.
V ohrožení jsou i další oblasti
Za zhoršující se kvalitou vody podle vědců zřejmě stojí i rozmrzání permafrostu, tedy dlouhodobě zmrzlé půdy. S jeho ústupem se voda a kyslík dostávají k horninám, které byly dříve zmrzlé.
V okolí Longyearbyenu navíc podloží obsahuje pyrit. Jeho oxidace vytváří kyselejší prostředí, které usnadňuje vyluhování kovů z hornin a jejich následný transport do vodních zdrojů.
Špicberky patří k nejrychleji se oteplujícím oblastem světa. Longyearbyen se podle vědců otepluje přibližně pětkrát až sedmkrát rychleji, než činí světový průměr. Rychlé změny místního prostředí tak mohou ovlivňovat i chemické složení vody.
Podle vědecké práce z roku 2025 může rozmrzání permafrostu představovat rostoucí riziko pro kvalitu vodních zdrojů napříč Arktidou. Podobné problémy by se tak v budoucnu mohly objevovat i v dalších severních oblastech Země.
