Článek
Nové analýzy publikované v časopise Nature potvrdily, že chodidlo patřilo druhu Australopithecus deyiremeda (A. deyiremeda), který žil ve stejné době a na stejném území jako slavná Lucy, samice druhu Australopithecus afarensis (A. afarensis).
Ta byla dlouho považována za jediného významného hominida své epochy. Nové poznatky ale ukazují, že realita byla mnohem pestřejší a komplikovanější.
Zrození nového druhu a roky vědeckého skepticismu
Vědecký tým vedený Yohannem Haile-Selassiem z Arizonské státní univerzity oznámil existenci nového druhu již v roce 2015 poté, co byly ve stejné oblasti objeveny další fosilie zahrnující čelisti a zuby. I když geologické analýzy potvrdily, že všechny pozůstatky pocházejí ze stejné vrstvy staré přibližně 3,4 milionu let, reakce odborné veřejnosti byla poněkud skeptická.
Mnozí váhali přijmout, že chodidlo a čelist skutečně patří stejnému druhu. Jedním z důvodů byla podle zprávy ČTK i skutečnost, že objev zpochybňoval široce uznávanou představu Lucy jako jediného předka moderního člověka.
Nyní však Haile-Selassie a jeho kolegové publikovali obsáhlou studii, která přináší přesvědčivé důkazy, že A. deyiremeda byl samostatný druh žijící souběžně s A. afarensis. Nešlo přitom o izolované vývojové větve, ale o sousedy sdílející jeden ekosystém i výzvy, které tehdejší svět přinášel.
„Nemáme žádné pochybnosti o tom, že chodidlo nalezené v oblasti Burtele patří ke stejnému druhu jako zuby a čelist,“ uvedl pro CBS News Yohannes Haile-Selassie.
Australopithecus
Australopithecus je rod vyhynulých hominidů, kteří žili před 4 až 2 miliony lety ve východní Africe.
Jeho zástupci představují klíčovou etapu lidské evoluce, v níž se začaly výrazně měnit způsoby pohybu, stavba těla i strategie přežití. Schopnost chůze po dvou jim uvolnila ruce pro manipulaci s předměty.
Přestože měli ještě malý mozek a neovládali výrobu kamenných nástrojů, položili základy změnám, které později umožnily vznik rodu Homo.
Nejznámějším druhem je Australopithecus afarensis, proslavený kostrou Lucy objevenou roku 1974.
Dva druhy, dvě strategie přežití
A. deyiremeda měl chápavý palec, který mu umožňoval efektivně šplhat po stromech podobně, jako to dělají dnešní opice. Analýza izotopů ze zubní skloviny ukazuje, že se živil především ovocem, ořechy a listy keřů a stromů. Při chůzi po zemi se podle odborníků odrážel spíše druhým prstem než palcem, což bylo méně efektivní, ale přesto dostatečně funkční.