Článek
Zpívat začala už v rodné Žilině, kde 28. června 1943 přišla na svět a kde také absolvovala postupně první pěvecké krůčky. V rodném městě vystudovala gymnázium stejně jako zdravotní nástavbu, ale to už věděla, že by se přece jenom raději věnovala zpívání.
„Jako amatérská zpěvačka jsem měla za zády jazzovou kapelu Acryl a dost jsem se v tom vyžívala. Tehdy jsem se do jazzu zamilovala. Nebýt toho, že si mě na bratislavské Soutěži tvořivost mládeže všiml saxofonista Zdeněk Novák, který na mě upozornil Gustava Broma, tak nevím, kam by se moje zpívání ubíralo. Ale měla jsem obrovské štěstí – místo práce rentgenové laborantky jsem nastoupila do slavného bandu Gustava Broma na uvolněné místo po zpěvačce Jarmile Veselé. Tehdy jsem se natrvalo zabydlela v Brně.”
Zatímco první singl jí vyšel v roce 1963, následující rok se Helena Blehárová probojovala do první desítky nejoblíbenějších zpěvaček v anketě Zlatý slavík. Prakticky celá šedesátá léta (1962 - 1968) nahrávala a koncertovala s Orchestrem Gustava Broma. Nešlo jen o domácí štace, ale také o řadu vystoupení v zahraničí, ať už v rámci turné nebo prestižních festivalů. Kromě mezinárodního jazzového festivalu v Praze (1963) si zazpívala s Bromovým bandem na festivalech ve Varšavě (1964), Manchesteru (1964), Mnichově (1965) a Norimberku (1966).
Během let vyrostla v univerzální pop zpěvačku, která dokázala zazářit na zahraničních festivalech (polské Sopoty, bulharský Zlatý Orfeus, MIDEM v Cannes), avšak hostovala také v pražském Semaforu. Později zpívala s kapelou Strýci, se skupinou Václava Zahradníka, v komorním pořadu s dvojicí Lasica - Satinský, v programu Josefa Laufera nebo v Banjo bandu Ivana Mládka...
Velkým hitem byla v roce 1967 skladba Š š š, kterou později přezpívala do filmového muzikálu režiséra Filipa Renče Rebelové (2001) Zuzana Norisová.
„Tu písničku tehdy objevil můj tehdejší brněnský textař, později úspěšný fotograf, Jan Fiala,” vzpomíná Helena Blehárová. „Volal mi jednou pozdě v noci, že slyšel v rádiu písničku Sugar Town v podání Nancy Sinatrové a že si myslí, že by to byla písnička přesně pro mne a že už má i napsaný text. A tak vznikla Š š š... - dodnes ji lidé chtějí na mých vystoupeních slyšet.”
Slušně nasazené tempo zvolnila zpěvačka počínaje rokem 1973, kdy se jí narodila dcera Andrea. K práci se vracela pozvolna, zato s rozvahou. Začala opět zpívat s Orchestrem Gustava Broma, přitom si budovala svůj vlastní repertoár, který se projevil na prvním studiovém albu lakonicky nazvaném Helena Blehárová (1976). Desku jí tehdy vydal slovenský Opus.
To, že zůstala v Brně a během let odolávala nejrůznějším nabídkám z Prahy, jí dodnes někteří fanoušci vyčítají. Dost možná by udělala zářivější kariéru, pokud by narazila na dobrého manažera či producenta, na druhé straně zůstala sama sebou. Zpěvaččiny životní i profesní peripetie přibližuje i kniha Československé legendy populární hudby - 70. a 80. léta, kterou nedávno vydalo nakladatelství Grada Publishing.