Článek
Do malé vesničky se jezdí hlavně za Paulem Gauguinem, Emilem Bernardem nebo Paulem Sérusierem, kteří na konci 19. století vytvořili tzv. Pont Avenskou malířskou školu.
Gauguin tu bydlel v roce 1886 a před svým odjezdem na Tahiti v roce 1888. Nádhera místních kamenných staveb, romantická zákoutí, příroda i celá Bretaň sem přitáhly malíře, nyní se jezdí turisté dívat se na jejich díla. A jsou skvělá.
Najdete tu na padesát soukromých galerií, v sezoně je město v jednom květu, hlavně hortensií, a obaleno návštěvníky. Na řece Aven stála řada mlýnů, snad čtrnáct, říkalo se jí i mlynářská vesnice. Nyní uslyšíte již jen klapot jednoho mlýnského kola.
Pozoruhodnou stavbou je kamenná kadibudka nad říční hladinou, veřejný záchodek, jeden z nejfotografovanějších objektů v Avenu. Pokud budete mít víc času, dojdete asi po kilometru proti proudu Avenu k Lesíku lásky (Bois D´Amour). Na tomto místě impresionisté často stavěli své malířské stojany.
Do kopce za Kristem
Není to moc namáhavá cesta, za zhruba deset minut jste u kaple Trémalo, v níž visí Ukřižovaný, podle něhož namaloval Gauguin Žlutého Krista. Plochá malba ho inspirovala i k obrazu Bretaňské dívky.
Kaple je otevřená, vede k ní mohutná platanová alej. A zase všude hortensie, doprovázejí Bretaní na každém kroku.
Duchovní i tělesná potrava
Něco bretaňského pro mlsouny. V Avenu dělají skvělé palačinky, bílé crepes a tmavé gallates, a máslové sušenky. Ty se vozí jako suvenýry v parádních smaltovaných krabicích.
Samozřejmostí jsou ryby a dary moře, od humrů, ryb a ústřic, po bretaňské fazole, kuře nebo tuňáka s rajčaty a bramborovou kaší. Možná jste si Bretaň zamilovali už teď, a to jste ji ještě neviděli. A jakmile se dostanete na pobřeží, bude se vám špatně vracet. Maloval tu i český malíř Jan Zrzavý.
