Článek
Na dvojvrchu Klepec I. a Klepec II. narazíte na množství obřích žulových balvanů, největší osmimetrový Slouha dostal jméno pro svou mírnou přihrbenost, jakoby přijal poddanský postoj. Zajímavé je, že se tento sice mohutný, ale ne zas až tak velký šutr, zařadil mezi lezecké útvary. Skoby a vrcholová knížka jsou dokladem, že na Slouhu se balvanoleze.
Ke Klepci vedou stezky buď od Skřivan, nebo kousek za obcí Přišimasy, skřivanská je pohodlnější a i kratší.
Kromě roztodivně tvarovaných balvanů, některé mají na vrcholu prohlubně, misky, v nichž se zadržuje voda, tvoří pítka pro ptactvo i menší lesní havěť, je na území několik malých jezírek, tůní, kde se zdržují vodní živočichové. Od čolků a žab, přes užovku obojkovou.
V polovině minulého roku se největší z nich využívalo jako koupaliště, fotografie na informační desce naučné stezky je toho dokladem. Postavy na břehu připomínají aktéry Poláčkových Bylo nás pět.
Těžili tu kámen na stavbu
Na Klepcích se těžil kámen na obnovu vyhořelého Národního divadla. K balvanům se vážou různé legendy, jak by ne, některé fantazii docela rozjitří. U Slouhy je les celkem čistý, na druhém vrcholu je to náletový prales.
Zlá baba ho zaklela
Horninou je říčanský granit. Ke Slouhovi se váže pověst o pastevci a zlé selce. Slouha vyhnal ovce na kopec na pastvu, a protože se jedubabě zdálo, že je dlouho pryč, zvolala směrem ke kopci: Bodejž bys tam zkameněl! Jenže první várka kletby postihla ovce, které byly roztroušeny po okolí.
Slouha myslel, že se spasí útěkem, ale zlolajná slova ho dostihla v místech, kde dnes nahrbeně stojí. Musel to být kus chlapa, šutr je asi osm metrů vysoký, osm dlouhý a široký tři metry. O něco menší Stoh slámy váží přes 400 tun, skály jsou spojeny s podložím, i když se původně myslelo, že se jedná o bludné balvany.
Okolo měl Slouha to své zakleté stádo, jenže to padlo za oběť kameníkům z Rostoklat. Jakýsi Michálek s pomocníky je rozmlátili na stavbu silnice z Prahy do Kolína a na stavbu mostů v Poděbradech a Praze. Ochranáři ještě neexistovali.
Najdete tu i Zkamenělý kočár nebo Kamenná záda, o miskách se domnívali badatelé, že sloužily v pohanských dobách k rituálním účelům. Třeba ano, druidům by to tu slušelo. V roce 1920 do temena Slouhy zasadili pamětní desku obětem první světové.
Je to příjemná, nenáročná procházka, kolo v lese není moc vhodné, ale poslušný pes tu má krásnou probíhačku, samozřejmě je tu polní a lesní zvěř, takže u nohy a jen na pár metrů.
Nebo zkamení.
Podivná je etymologie názvu vsi Přišimasy - žádné přišité masy ani masa, jméno má souviset se staroslovanským slovem "šum", čili les. Vesnice byla tedy založena u lesa.
Potěš pánbů takové Mlčechvosty nebo Postoloprty, i když u nich je to jednodušší.
