Článek
Docházelo zde také ke krádežím částí zbraní i celých kusů. Podobně je to i v proslulém Údolí smrti začínajícím u vsi Kapišová, kde probíhaly velmi těžké boje.
Na hlavním tahu přes Dukelský průsmyk do Polska stojí nedaleko Svidníku na kamenném podstavci dva tanky, ruské téčko a německý Panzer IV.
Pomníku na křižovatce se říká Taran. Znamená náraz stroje do druhého, a focení u něj je velmi oblíbené. Pokud odbočíte vlevo na Kapišovou, dojedete po několika kilometrech za ves, nad níž se zvedají terénní vlny. Již zdálky jsou vidět siluety T-34, které tu v „Údolí smrti“ 25.-27. 10. 1944 útočily na německou obranu kolem Svidníku.
Tanky v těchto místech měly možnost oproti sevřenému Dukelskému průsmyku se rozvinout do rojnice. Zde probíhala největší tanková bitva v průběhu Karpatsko-dukelské operace. Zdálky vypadají stroje pěkně, ale když se k nim přiblížíte, zjistíte, jak jsou zdevastované.
Pieta skončila ve sběru
Co se dalo ukrást, odšroubovat, odřezat, to dávno zmizelo ve sběru, před nenechavci se postupně musely zbraně a technika odklízet. Zmizela i houfnice, která stála pod návrším, odstranit museli i německý transportér "hackl".
Po lesích se stále toulají hledači válečných trofejí s detektory kovu. Militárie jsou ceněným zbožím, dost často se narazí na zrezivělou a velmi nebezpečnou munici. Ve škodovce s českou espézetkou jsem viděl na zadním sedadle součásti německé i ruské výzbroje, opaskové spony, jídelní náčiní. Podle kluků nic moc úlovek, čekali víc, tak se přesouvají do jiné lokality, ale musejí si dávat pozor na policii. Hledači nezapomínají, veřejnost pomalu ano. Od války už uběhlo hodně let a Dukla se stává pojmem velmi mlhavým. Občas se diskutuje o správnosti operace, o zbytečných obětech, ale to je tak všechno.
Mimochodem ve Svidníku je jediná socha generála Ludvíka Svobody, bývalého prezidenta ČSSR. Kdo si na něho ještě vzpomene, také býval ikonou.
