Záhada upírských hrobů z Mrchovláčky se poodkrývá v čelákovickém muzeu

Když u Čelákovic vykopali v roce 1966 lety 11 podivných hrobů, vyvolalo to senzaci.

Lokalitě u Čelákovic se říká Mrchovláčky, bývalo zde mrchoviště určené pro uhynulá zvířata, ta ve středověku za města odstraňovali rasové. Na mrchoviště se také ale vláčely mrtvoly sebevrahů nebo osob postižených nějakou infekční chorobou či umré chudé. Mrchovláčky se jako pomístní název zachovaly dodnes, nález 14 koster mužů s oddělenými hlavami je největším známým „upířím“ pohřebištěm na světě.

Kosterné nálezy pocházejí patrně z 10. nebo 11. století, anabázi archeologického průzkumu se dozvíte při návštěvě čelákovického městského muzea, kde je expozice otevřena do konce února.

Psal se rok 1966, dělníci  hloubící v letě příkop pro položení vodovodního potrubí Františka Zmeka narazili na kosterní pozůstatky. Za chvíli na další.

Okamžitě zburcovali Státní bezpečnost, policisté po bližším ohledání, kdy se zjistilo, že se nejedná o žádný zločin z nedávné minulost, archeology. Nakonec vykopali 14 koster v jedenácti hrobech.

Ohromující na nálezu bylo, že poloha nasvědčovala o spoutaných rukách, některé hlavy byly oddělené od těla, ale nikoli násilím, například stětím. Přitom první krční obratel a lebka mají nejpevnější spojení, nebylo možné tedy předpokládat, jak zněly některé teorie, že mrtvoly ležely někde dlouho na povrchu a potom jim někdo ukroutil hlavu.

Kostry ležely na boku nebo obličejem dolů, žádná neměla vidět východ slunce, pusu měly ucpanou pískem, jedna byla prokláta kůlem. Useknuty byly i končetiny, archeologové prokázali, že to nastalo až po znovuotevření hrobu. Mělo to zamezit mrtvým vstát z hrobu.

Vznikla teorie o upířím hrobu, u některých lidí přetrvávající dodnes, nedávno s dokonce podařilo zrekonstruovat brazilskému grafikovi C. Moaresovi pomocí 3D technologie podobiznu jednoho muže. Byl asi 35letý, dobře živený, s výraznými obličejovými rysy.

Křesťanství neznalo vampirismus v podobě, v jaké je vysvětlován nyní – existenci osob vstávajících z hrobů a škodících okolí. Tehdy se věřilo na revenanty, což byli lidi z okraje společnosti, vyvrhelové.

Ve středověkých pramenech se vracejí do světa živých, aby pomáhali, chránili před zlem škodlivých je velmi málo.

Přesto existují záznamy kronikáře opata Neplacha z Opatovic nad Labem, třeba o zemřelé hrnčířce Brodce z Levína u Úštěka. V letě 1344 ji spálili, napřed ji ale museli probodnout 3 olšovými kůly. Brodka vstávala z hrobu a mordovala vesničany. Hranice vzplála, až když přiložili šindel z kostela.

Podobně píše Neplach o jakémsi Myslatovi, který z hrobu vstával lidi  mordoval. Musel byt vykopán, proražen kůlem a spálen.

Je toho zkrátka hodně, nic z toho ale nepřineslo vyčerpávající vysvětlení, proč jsou čelákovické mrtvoly bez hlavy.

Výstava Byli v Čelákovicích upíři? potrvá do 26. února.

Další informace