Článek
Mnichům se tu nelíbilo
Ať to byli vojáci, nebo vězňové v různých režimech, sloužila jako arest nejen saským panovníkům, ale také později za nástupu nacistů k moci. Dokonce tu byla i svazácká základna za časů NDR.
Málo se ale ví, že se tu kdysi v období reformace usídlili poustevničtí mniši. O jejich krátkém pobytu na nehostinné skále, na který si nemohli a asi ani nechtěli zvyknout, ač složili slib odříkání, hovoří výstava - otevřou ji tu 23. dubna, skončí 1. listopadu.
Do Saska je přivedl Karel IV.
Název O mniších na Königsteinu a o tom, jak je “zlé sémě doktora Luthera vyhnalo“ je návodný. Saský vévoda Jiří Vousatý (1471 - 1539) založil na stolové hoře klášter celestinů. Mniši měli žít na osamělých místech podle řehole svatého Bernarda v chudobě, evangelijní čistotě a poslušnosti.
Řád přebýval především v Itálii a Francii, výjimku tvořil klášter založený císařem Karlem IV. v Ojvíně / Oybinu. Právě odtud přišlo několik kněží na Königstein, do kláštera Chvály zázraku Panny Marie, jenž se stal posledním předreformačním klášterem v saském vévodství.
Jejich pobyt proběhl se zaťatými zuby nevole, pobyli zde osm let. Dvanáct mnichů se po přečtení Lutherových tezí přihlásilo k jeho učení, první z hory tajně uprchl převor Johanes Mantel. K Lutherovi se připojil ve Wittenbergu, za ním přišli další, když zbyl na hoře poslední bratr, klášter zrušili.
Výstava soustředila řadu exponátů vztahujících se ke klášteru, ale samotná pevnost nabízí řadu jiných zajímavostí - od vojenského muzea po kasematy. Najdete tu i restaurace, výhled na město pod hradbami, okolní stolové hory i pískovcové stěny je monumentální. Rozhodně stojí za návštěvu, k dispozici jsou audioprůvodci, ale i tištěný text v češtině.
Býval součástí českého království
Stolová hora, na níž je pevnost postavena, se tyčí 361 metrů nad mořem. Hradby má vysoké až 40 metrů. Obvod měří 2,2 kilometru a výhled z nich na okolní skalní města je uchvacující. Zastavěná plocha je 9,5 hektaru a pod pevností jsou ještě rozsáhlé kasematy.
Král Václav I. nechal založit hrad „auf dem Stein des Konigs“ v roce 1241. Český stát ho držel až do roku 1406. Poté přešel do držení saských knížat Wettinerů.
