Článek
Nyní vůbec poprvé vycházejí najevo prostřednictvím výstavy nazvané Nepromlčeno!.
Vůbec největší a nejrozsáhlejší výstavu v historii tříletého projektu Příběhy našich sousedů pořádá Městská část Praha 6 a sdružení Post Bellum. V Praze 6 je k vidění před Národní technickou knihovnou v Praze 6 až do konce června.
„S podporou projektu Příběhy našich sousedů jsme neváhali ani minutu. Zaznamenávání životních příběhů pamětníků je ohromně inspirativní a záslužný počin a také výborná inovace ve výuce historie. Otřesná, autentická a hlavně unikátní svědectví všech pamětníků měla zůstat zapomenuta, právě v Praze 6 se ale podařilo poskládat zatím vůbec největší a nejobsáhlejší svědectví pamětníků v historii tohoto projektu,“ řekl Ondřej Balatka, radní pro školství městské části Praha 6.
Výstava má ještě jeden efekt – základním školám slouží jako unikátní učebnice, protože si ji žáci můžou projít pomocí komentovaných prohlídek a přináší tak jedinečný pohled na milníky historie očima svědků.
„Až na tebe zítra padne saze, budu to já,“ řekla šestnáctileté Anně Hyndrákové v Osvětimi její kamarádka před odchodem plynové komory, kde předtím zemřeli Anniny rodiče a sestra s manželem. „Nejhorší bylo, že jsme viděly do vedlejšího tábora, kde byli naši. A oni viděli nás. Jednoho dne byl tábor prázdný. Komíny kouřily a tábor byl prázdný. Od té doby skoro nebrečím.“
Příběh Anny Hyndrákové a dalších dvou desítek pamětníků, mezi nimiž nechybí odbojáři, váleční veteráni, političtí vězni, disidenti z Prahy 6 nebo jedna z posledních přeživších tzv. rodinného koncentračního tábora v Osvětimi - Anna Hyndráková, by možná zůstaly zapomenuty, nebýt žáků osmých a devátých tříd, kteří jejich příběhy od začátku letošního roku objevili a zdokumentovali.
Svědectví pamětníků války, totalitních režimů nebo holokaustu je také na webu www.pribehynasichsousedu.cz.
„Pátrání po pamětnících a zaznamenávání jejich příběhů děti prožívaly jako úplnou detektivku a přitom se seznamovaly s nedávnými dějinami mnohem intenzivněji než v klasické hodině dějepisu,“ říká Hana Hniličková, manažerka projektu z pořadatelského sdružení Post Bellum.
„Když byla maminka u výslechu, nesměla jsem dovnitř, jen jsem slyšela, jak brečela. Hlídala mě taková ženská v uniformě s pistolí na zadku. A ta mě, tříletý dítě, vyslýchala, jestli rozumím rádiu, které rodiče doma pouští, a já tehdy už tehdy věděla, že musím přemýšlet, co říct a neříct a neublížit mamince…,“ vzpomíná Anna Pánková, která prožila dětství v padesátých letech jako „dcera třídního nepřítele“. Její příběh objevili osmáci ze ZŠ E. Destinové.
Čtrnáct pamětníků poprvé na společné fotografii.
Panely před Národní technickou knihovnou jsou svérázným památníkem.