Článek
Obě formace se živelně prolínaly - finále Smržova setu obohatily někteří členové Ovcí, naopak s nimi poté vydatně exceloval Smržův spoluhráč na elektrickou kytaru, písecký rodák, avšak léta v Praze působící Jiří Kovář.
Údajně „osamělý písničkář“, zpěvák a kytarista Jiří Smrž tentokráte úspornost svého autorského projevu, stavějícího především na textech, obohatil předpokládaně o často s ním vídaného kytaristu Jirku Kováře (dobře známého třeba z působení i v jazzové a fussion sféře z kapel Hot Line, Veleband, Sestry Havelkovy, ale i jako spoluhráč Michala Prokopa). Další lahůdkou byly housle amerického muzikanta Bena Lowetta, dodávajícího triu příjemně staromišíkovský zvuk. Poslední dvě skladby jeho úvodní části koncertu ho posílila nejen rytmika ze stáje Závodních ovcí.
Po krátké přestávce nastoupila coby dunící stádo Závodních ovcí desítka muzikantů (Jirka Kovář coby host) a rozehrála druhou polovinu (myšleno koncepčně, nikoliv časově) známou raycharlesovkou pánů Ashford, Simpson & Armstead I Don't Need No Doctor. Kotel, neboli prostor pod pódiem zaplnily povětšinou tancechtivé děvy. Zda je tak povzbudil lepý vzhled hudbu produkujících mládenců či plný sound bandu, tvrzený dvojicí dechů, těžko odhadnout. Kapela do repertoáru, jinak postaveného na původní tvorbě, zařadila operativně tři novinky, přijaté stejně nadšeně jako známé a osvědčené kousky.
Pro chvíle oddechu od nadupané muziky návštěvníkům jsou v přilehlém galerijním prostoru do konce dubna k vidění fotografie Dominika Kučery, specifické zapojením třírozměrných předmětů do portrétů.
