V noze stolu chropyňského zámku spí král Ječmínek, moravský svatý Václav

Malé město na Kroměřížsku se chlubí zámkem s bohatými sbírkami, ale hlavně „nožním“ ložem hanáckého krále Ječmínka. Udatný rek si ustlal v noze mohutného stolu (!) a čeká na budíček.

Zámek je expoziční budovou Muzea Kroměřížska. Najdete tu pamětní síně Emila Filly, jednoho z nejpřednějších kubistických malířů, a hudebního skladatele Emila Axmana. Je tu i rozsáhlá zbrojnice a množství historického mobiliáře.

Kdysi tu stával hrad, renesanční podobu zámku vtiskl po roce 1615 olomoucký biskup kardinál z Dittrichštejna. Za třicetileté války (1634) vypálen Švédy. Později byl objekt přestavěn, navýšen o patro, kardinál Bedřich Füstenberk z něj zbudoval lovecký zámek. Částečně ho zničil požár roku 1892, tehdy věž získala nynější osmibokou střechu. V roce 1973 po rozsáhlé rekonstrukci připadl Muzeu Kroměřížska.

„Mimo jiné proto, že v mohutné noze stále prostřeného stolu v jednom ze sálů spí legendární hanácký král Ječmínek. Již loni se z nohy ozývaly jakési zvuky – a možná právě letos se král probudí. Pokud ne, tak si prohlédnete velikou sbírku zbraní v Rytířském sále, historický nábytek, a v zámecké galerii novou výstavu Náhrdelník času aneb Příroda rukou člověka měněná - zajímavou část archeologických a přírodovědných sbírek Muzea Kroměřížska. Můžete si vyrobit předměty inspirované archeologickými nálezy nebo přírodním materiálem, např. šperky z hlíny nebo ze dřeva. A po prohlídce se můžete projít kolem Chropyňského rybníka,” informoval Jiří Stránský z Muzea Kroměřížska.

Kdysi vládl na Hané markrabě, jehož sídlem byla Chropyně. Nejdříve vládl moudře, ale léty si oblíbil zábavu, společnost a hony. Při nich lovci podupali úrodu. Poddaní si chodili stěžovat, ale je dal pán vyštvat z hradu psy. Jeho žena s poddanými soucítila, ale její prosby nebral v potaz. Lidé se ho chtěli zbavit, ale ne jeho milosrdné ženy. Ta měla strach o manžela a vše mu řekla. Pána to tak rozčílilo, že ji z hradu vyhnal. Vběhla do lánu ječmene a už se neukázala.

Večer sedláci markraběte zabili a hrad vyplenili. Brzy byly žně a v lánu ječmene lidé našli mladou paní s novorozencem. Nepoznali ji, ona nic o sobě neprozradila. Ubytovali ji u sebe a dítěti začali říkat Ječmínek.

Jednou večer vzpomínali na vzpouru a vraždu pána. Žena náhle promluvila. „Byl to můj manžel a tuhle je jeho syn. Až vám bude nejhůře, tenkrát se můj syn zde náhle objeví, vojsko přivede a nepřátele ze země vyžene, a tak hříchy otce odčiní.“ Na druhý den paní i s dítětem zmizela. Víra v Ječmínka se na Hané udržela po staletí.

Chropyně je etymologicky vykládána jako nářeční výraz pro hlučnou činnost, od chrápání po bouchání. Asi tu bydleli nějací neotesanci, protože se zachovalo místní úsloví „být v Chropyni na moresech”, tudíž „chovati se proti bontonu”.