Hlavní obsah

Usměvavý Švejk se stájovým pinčem a psím hovínkem u nohou zdobí náměstí v Kralupech

Novinky, Vratislav Konečný

Na koleni stájového pinče, u nohou psí hovínko sedí si na lavici u kostela rozesmátý bronzový Josef Švejk. Ne náhodou sedí na kralupském náměstí a kouká ke drogerii. Kralupy jsou v Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka zmíněny sedmnáctkrát, památná je věta: “Já jsem takto drogista Vaněk z Kralup."

Foto: Vratislav Konečný

Kralupský Švejk se stájovým pinčem čeká na drogistu Vaňka

Článek

Kralupy nad Vltavou se dostaly do povědomí v desítkách překladových jazyků, replika zazněla i ve filmovém zpracování. Ale věta vyšumí a nepřitáhne, proto si čtveřice místních patriotů řekla: Švejkovy sochy po celé východní Evropě (jaké překvapení je na ně narazit na Ukrajině či v Rusku), u nás není žádná.

Přitom právě švejkování je obligátně považováno, spíše pejorativně, za národní rys. Čtveřice založila spolek pro instalaci Sochy Josefa Švejka, parta si říká G4-Urquell kluci z Kralup. Jedním z nich je i Kamil Hainc, kterému se zalíbil nápad sedícího vojáka se stájovým pinčem na lavici Palackého náměstí.

Nápad zrál od roku 2014, trochu je předběhli v Putimi, kde se dlouho váhalo, veřejná sbírka se těžko dávala dohromady. V Putimi Švejk stojí, v Kralupech si pohodlně sedí. Bronzovou sochu odlil novopacký sochař Albert Králíček a je vyvedená. Civilní nenásilná, podobná filmovému představiteli Rudolfu Hrušínskému.  

Vedle kralupské čtveřice Švejkových obdivovatelů jsou dalšími členy spolku vnuk spisovatele Richard Hašek, předseda Mezinárodní společnosti Jaroslava Haška, a pravnuk Martin Hašek, hostinský z Lipnice nad Sázavou. Oba jsou čestnými předsedy kralupského spolku. Ženským elementem jsou ale také Vaňkova vnučka Marcela Fialová, která bydlí v Kralupech, a pravnučka Romana Latková.

Přátelství s drogistou

Jaroslav Hašek se znal s kralupským drogistou Janem Vaňkem z časů 1. světové války, kdy byl Jan Vaněk účetním šikovatelem v rakousko-uherské armádě. Hašek mu prý tehdy pomáhal v kanceláři. Později na něho ve svém románu, přeloženém do osmapadesáti cizích jazyků, nezapomněl.

Haškův humoristický, ale přitom silně protiválečný román je jednou z našich nejpřekládanějších knih, postava ožívá i v divadelních inscenacích, zčásti si ho přivlastnili i Poláci. 

Švejk v zahraničí

Na nádraží v Humenném stojí betonová Švejkova socha, od hranice se táhne cyklistická stezka po jeho stopách, v Sanoku narazíte na Švejkovu hospodu, i tady sedí na hlavní třídě Švejk na lavičce.

Další sochy stojí v pevnostním městě Přemyšl, Lvově, Bugulmě. Menší výtvory lze spatřit i v Olomouci či Lipnici, kdy Hašek pobýval a psal. Dvacátého května v Kralupech proběhla při instalací sochy velká sláva, sjeli se švejkologové z celého světa.

Socha z veřejné sbírky

„Byla to nádherná slavnost, do veřejné sbírky pomalu přitekla potřebná částka. Vaňkova drogerie byla původně lékárnou, kterou vlastnil až do roku 1913 Jaroslav Pacovský. Existuje záznam o jeho údělu vojáka v Karpatech, později byl ve sběrném táboře v Mostu nad Litavou u Vídně. A právě tam se v roce 1915 seznámil jako účetní šikovatel s Jaroslavem Haškem,“ říká Kamil Hainc.

Kralupy asi mají jedinou plastiku psího hovínka na světě.

Výběr článků

Načítám