Článek
K památníku posledního šumavského medvěda vede turistická trasa, která je příznačně nazvaná Medvědí stezka. Jejím východiskem je železniční zastávka Ovesná a cílem nádraží v Černém Kříži. Tentokrát ovšem zvolíme opačnou trasu. Mimo jiné je zde první možnost občerstvení - v sezóně po celý den od 11 hodin.
Mírně stoupáme - kousek i po asfaltové cestě, po které také jezdí in-line bruslaři a cyklisté - a dále jdeme po zpevněné lesní cestě, která plynule přechází v již avizovanou Medvědí stezku. Na stezce nás nejprve uvítal Rudolfův kámen, potom jsme se již dostali na širokou lesní cestu k rozcestí U Medvědího kamene.
Medvědí kámen je umístěn zhruba 100 metrů od cesty a právě to je památník posledního skoleného medvěda na Šumavě v roce 1856. Zastřelen byl na pokyn zdejšího majitele polesí Jana Schwarzenberga. Důvodem bylo časté napadání dobytka medvědy a způsobování velkých škod na hospodářském zvířectvu.
Od tohoto místa stezka pokračuje až na asfaltovou cyklistickou stezku a to na rozcestí směřující k Jelením paloukům. Zde jsme odbočili a po zhruba dvou stech metrech chůze z kopce jsme spatřili horní portál Schwarzenberského plavebního kanálu. Kanál je unikátní technickou památkou z předminulého století, sváželo se jím dřevo ze šumavských lesů k Vltavě.
Vrátili jsme se na Medvědí stezku čili na žlutou turistickou značku a dostali se na místo zvané Jelení palouky. Na tomto místě se můžeme opět a na této trase naposledy občerstvit v hojném počtu restaurací. Zde již máme za sebou 8 kilometrů plynulého stoupání - ocitli jsme se v nadmořské výšce kolem 900 metrů.
V těchto místech začíná úsek, který nás přivede na nejvyšší bod tohoto výletu - a to na vrchol Perníku ve výšce 1049 m n. m. Ještě máme chvilku na zastavení a posezení a to u Jeleního jezírka, které bylo uměle vybudováno jako pomocné napájení plavebního kanálu. Přestože bylo vybudováno, vypadá nyní pod 200 letech jako přírodní vodní plocha. Nabízí se zde turistické posezení.
Po celé trase Medvědí stezky jsou naučné informační tabule, které nás mj. provedou skalním městem, jež následuje hned za jezírkem. Nesmíme si však představovat skalní labyrint jak v Adršpachu, zde se jedná jen o osamělé skalní útvary, které mohou při větší fantazii připomínat např. kapli nebo kazatelnu.
Stoupání nebo klesání podle toho jakou trasu si zvolíme, je velmi prudké a náročné, jelikož procházíme kamenitým terénem prorostlým kořeny stromů, a musíme vážit každý krok. Proto upozorňuji, že úsek od Jeleních palouků až do zastávky Ovesná je časově náročnější a nelze tudíž aplikovat standardní rychlost cesty v kilometrech.
Jsou zde i místa, odkud můžeme vidět daleko do krajiny, na mysli však nemám vrchol Perníku, ale zastávku kousek pod vrcholem. Další výhledy do šumavských hvozdů se naskýtají od Medvědího kamene.
Až do zastávky Ovesná má trasa délku zhruba 15 km, ale jak již jsem výše zmiňoval, je to skutečně stezka, zhruba z poloviny nesjízdná pro cyklisty, na což upozorňuje i zákaz. Schůdná je jen pro zdatné a připravené turisty.
