Článek
Stella Zázvorová se narodila 14. dubna 1922 v Praze, a to ve významné rodině. Její otec byl známým architektem, zatímco její o osm let starší bratr proslul jako architekt filmový a scénograf. Po gymnáziu absolvovala mladičká Stella herečkou školu E. F. Buriana a za okupace působila v Pražském divadle pro mládež Míly Mellanové a v divadle Větrník.
Po roce 1945 vystřídala několik scén, až roku 1962 přešla se souborem Divadla ABC do Městských divadel pražských, kde působila až do odchodu do penze. Právě na jevišti hrála převážně v komediálním repertoáru, kde se výrazně uplatnil její osobitý herecký typ.
V českém filmu, do kterého vstoupila v polovině 50. let minulého století, vytvořila desítky větších i menších komediálních rolí. Už na samém začátku představovala vesměs energické, výřečné a někdy i hašteřivé venkovanky či naopak městské paničky. Debutovala epizodní roličkou ve filmu Hudba z Marsu (1955), poté následovala řada podobných postav.
Možná se vám vybaví její energicky nedůtklivá Mánička v komedii Anděl na horách (1955), prostitutka s bičem v ruce v Dobrém vojáku Švejkovi (1956), Vlasta v Procesí k panence (1961), Přibylová v komedii Tři chlapi v chalupě (1963), matka nevěsty ve Svatbě jako řemen (1967), chůva v hudební pohádce Šíleně smutná princezna (1968) nebo její další paní matka v Utrpení mladého Boháčka (1969).
Komediální, avšak rozsahem už větší role ji provázely i v dalším desetiletí, ať už to byla její frivolní Peggy ve snímku Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970), docentka Mráčková v další komedii Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), paní Nováková v Zítra to roztočíme, drahoušku...! (1976), královna v pohádce Jak se budí princezny (1977) nebo velkostatkářka Lopezová v komedii Což takhle dát si špenát (1977).
Velmi často se herečka objevovala na televizní obrazovce, kde si zahrála v celé řadě inscenací, pohádek a seriálů. Z těch stačí připomenout třeba Píseň pro Rudolfa III. (1967 - 1969), F. L. Věk (1971), Chalupáři (1974), Nemocnice na kraji města (1977), Arabela (1979) nebo Arabela se vrací (1990). Naprosto přesná byla v nespočtu krátkých scének, které byly součástí zábavných pořadů.
Před televizní kamerou si několikrát si zahrála i s Janem Werichem, například v komediích Medvěd (1961) a Uspořená libra (1963). Právě od televize obdržela herečka v roce 2003 výroční Cenu TýTý, kterou tak vstoupila do Dvorany slávy.
Stella Zázvorková hrála doslova do posledního dechu - objevila se jak v "oscarovém" Koljovi (1996) či v dnes už v kultovních Pelíšcích (1999), tak ve filmech Román pro ženy (2005) a Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005). Jednu ze svých nejkrásnějších tragikomických postav vytvořila v Babím létu (2001) - za ni získala Českého lva za nejlepší ženský výkon v hlavní roli. A aby toho nebylo málo, v témže roce obdržela ještě jednoho Českého lva, a ten byl za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.
V roce 1946 se Stella Zázvorková provdala za herce Miloše Kopeckého. Jejich manželství ale nevydrželo dlouho, jejich dcera Jana spáchala v patnácti letech sebevraždu, ona sama se už pak nikdy nevdala.
Stella Zázvorková zemřela 18. května 2005 v Praze, bylo jí 83 let.