Sklářství na severní Moravě – nevýznamná kapitola, nebo opomíjený fenomén?

„Severomoravské sklářství bylo ve srovnání s výrobou v Čechách dlouho hodnoceno spíše jako okrajová záležitost. Ukazuje se však, že ne vždy se jednalo o podřadnou výrobu. V podhůří Jeseníků vznikaly i výrobky špičkové kvality,“ uvádí Zdeněk Doubravský, historik šumperského muzea a spoluautor výstavy. 

Na velkolosinském, branenském, štíteckém a rudském panství působila od 15. století řada sklářských hutí, písemně jich je doloženo 16. Výroba byla závislá na dřevu, využívaném jako topivo ve sklářských pecích. Po vykácení blízkých lesů huť zanikla. 

Už ve 30. letech 15. století se sklo vyrábělo ve Vikanticích na panství Kolštejn, dnešní Branná. Ve 40. až 70. letech fungovaly na kolštejnském panství další dvě hutě. V 80. letech sklárna vznikla i u Šilperku, dnešních Štítů. 

„Zhruba od 70. let 16. století se v osadě Štubrzejf u Stříbrnic vyráběla skleněná kolečka do oken, pivní sklenice a bíle pruhované i malované sklenice. Do první poloviny 90. let 16. století fungovala huť i ve Sklené u Pustých Žibřidovic. Snad až do třicetileté války působila sklárna v Mlýnickém Dvoře u Červené Vody,“ přiblížil Doubravský. 

Kolem roku 1610 začala fungovat huť ve Velkém Vrbně u Starého Města pod Sněžníkem. Zanikla však už před rokem 1620. Ve stejné době působila i sklárna v nedaleké Nové Senince. Okenní kolečka, pivní a vinné sklenice se vyráběly v Moravském Karlově a ve Skleném u Malé Moravy. 

V 18. století kolštejnská vrchnost provozovala sklárnu v Josefové. Od roku 1769 pracovala huť v Andělských Žlebech u Koutů nad Desnou. Po jejím zániku v roce 1797 se výrobní zařízení přestěhovalo do blízkého Annína. Další stěhování huť čekalo v roce 1830. Zařízení dalo základ pozdější slavné rapotínské sklárně. 

Informace o historii severomoravského sklářství doplňují na výstavě v šumperském muzeu ukázky výrobků místních hutí. Ty nejstarší pocházejí z 18. století. Jsou to především výrobky skláren z Květné u Starého Města, z Annína a z rapotínské sklárny. 

„Huť v Anníně na velkolosinském panství provozovala místní vrchnost. Vyráběly se tu sklenice, cukřenky, solničky, karafy, džbánky, lázeňské poháry pro Karlovu Studánku i Velké Losiny, kropenky, falkony, pivní holby. Součástí produkce bylo i lékařské sklo, umyvadla a dýmky,“ vypočítal Doubravský. 

Vrchnost zpočátku provozovala i rapotínskou huť. V roce 1857 se jejím nájemcem stal Josef Schreiber, jenž sklárnu o 23 let později koupil. V druhé polovině 19. století se tu vyráběly například lázeňské poháry s vyobrazením Vincence Priessnitze, pohárky s květinovými motivy, konvičky, červené talíře, pozlacené i stříbrožluté sklenice, ozdobné láhve a karafy. 

O dějinách severomoravského sklářství Doubravský pohovoří v přednáškovém sále muzea v úterý 15. dubna od 17 hodin. Výstava Sklo, příběh pátý potrvá do 1. června.