Článek
Lipská zahrada je vyhlášená, v roce 2011 tu otevřeli největší expozici deštného pralesa v Evropě – Gondwanaland. V obří, 35 metrů vysoké hale na ploše 16 500 metrů čtverečních jsou soustředěny deštné pralesní systémy Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Spolu s rostlinstvem jsou tu i zvířata, což dělá projekt výjimečným. Zvířata můžete pozorovat z visutých chodníků, stezka probíhá mezi korunami stromů. Na kanále se plavíte otevřenou lodicí, kolem pobíhají opice, plazí se leguáni, vyjuknou varani, občas se spustí déšť, tygr si zařve na svou družku. Pongoland je nádherný pavilon primátů.
Párty proběhne tak, aby nenarušila obvyklý noční klid zvířat.
Před několika lety jsem podobnou show absolvoval v Berlíně, bylo to opravdu vzrušující. Zahrada je koncipována jako volný výběh, najdete tu podobné expozice se žirafami a další zvěří, jaké známe z některých našich zoo, velmi zajímavý je sloní pavilon zvaný templ.
Lipsko je hlavně nabité kulturními památkami, výčet známých osobnosti, které městem prošly nebo v něm žily, by byl velmi dlouhý.
Je libo pravou arabskou kávu?
Goethe, který v Lipsku svého času studoval, jej přirovnával k Paříži, a to, jak dodával, nejen kvůli spanilým paničkám. Možná, že měl na mysli i koncertní síň Gewandhaus s orchestrem, jehož počátky sahají do roku 1743 a který dlouhá léta řídil Kurt Masur. Velmi působivé jsou zdejší varhany: z 6 638 píšťal – od největší, 9,5metrové, po nejmenší, osmicentimetrovou – se line bombastický zvuk. Jádrem historického centra je Stará radnice na náměstí s názvem Trh, neboli Markt. Je považována za jednu z nejkrásnějších německých ukázek renesančního slohu pozdního 16. století.
V centru stojí také jeden z nejstarších domů kávy v celé Evropě: U arabského kávovníku, Zum Arabischen Coffe Baum. Své oblíbené kávové pochoutce tu od roku 1711 v celkem 16 historických kavárenských místnostech holdovali svého času i takoví znalci kávy jako Bach, Goethe, Schumann, Lizst, Lessing, Grieg, Wagner anebo Napoleon a August Silný.
Město, kde začalo odzvánět NDR
Kostel sv. Mikuláše pojí s dějinami a osudem zdejšího občanstva velmi silné vazby. Za NDR byl útočištěm víry a společenského protestu. Zde se na podzim 1982 začali scházet odpůrci režimu k pondělním mírovým modlitbám a zahájili tak hnutí, jež vyústilo v podzimní revoluci roku 1989, ve které sehrál centrální roli právě kostel sv. Mikuláše.
Jakými prostředky se naopak představitelé NDR snažili tomuto procesu zabránit, je vidět na dalším památném místě: v muzeu v budově nazývané podle svého tvaru Kulatý roh, Runde Ecke, sídle krajské správy státní bezpečnosti, která se řídila zásadou – „odposlouchat a zadržet“. Expozice s názvem „Stasi – moc a banalita“ představuje dokumenty, fotografie a originální pracovní pomůcky, např. pachové vzorky, miniaturní kamery a štěnice.