Článek
Jean Marais se narodil 11. prosince 1913 v Cherbgourgu na severu Francie. A protože s otcem se setkal až po mnoha letech, upnul se na matku. Jako malý si prý hrával s panenkami, což se změnilo až na lyceu v Saint-Germain, kde se už vydával za drsňáka. Nic mu nebylo svaté, což mu ve škole přidělávalo jen problémy. Nakonec ho matka ze školy vzala, chvíli pracoval ve fabrice na rádia, později dělal pomocníka ve fotoateliéru. To byl jen krůček k tomu, aby začal rozesílat své fotografie filmovým producentům.
Svou hereckou kariéru začínal Jean Marais jako dvacetiletý v divadle, ale mezinárodní hvězdu z něho udělali teprve romantičtí hrdinové, jež vytvořil na stříbrném plátně. Tím prvním byl Patrice ve filmu Věčný návrat (1943), který pro něj nenapsal nikdo jiný než jeho objevitel - dramatik a režisér Jean Cocteau a který byl moderní parafrází o Tristanovi a Isoldě.
O dva roky později se objevil ve filmu Kráska a zvíře. I čeští diváci si ho pamatují rovněž z takových snímků jako Hrabě Monte Cristo (1953), Elena a její muži (1955), Hrbáč (1959), Ve službách krále (1961), Kapitán Fracasse (1961), Železná maska (1962), Fantomas (1964), Fantomas se zlobí (1965), Fantomas kontra Scotland Yard (1966) nebo Oslí kůže (1970).
Mezinárodně úspěšný Jean Marais proslul nejen jako herec, ale také jako výtvarník, sochař nebo scénograf. Svůj poslední film Svůdná krása (1995), do kterého jej obsadil režisér Bernardo Bertolucci, natočil tři roky před svou smrtí.
Svá nejlepší léta strávil ve společnosti Jeana Cocteaua, k němuž ho vázalo silné citové pouto. "Jen jednu vadu se mi u Jeana Cocteaua podařilo objevit. Viděl mě ozdobeného všemi možnými hodnotami, které jsem neměl," říkával Jean Marais.
Právě Cocteau prováděl v duchu Pygmalionu snaživého Maraise úskalími jeho umělecké kariéry a s jistou nadsázkou lze říci, že v něm vytvořil jedno ze svých životních uměleckých děl. Až později Jean Marais vyprávěl o tomto vztahu, stejně jako o svém sexuálním zaměření, mnohem otevřeněji: "Podle doktorů neexistují šťastní homosexuálové. Vidíte, a já byl šťastný. Děkuji osudu za to, že mě tak stvořil."
Během svého života napsal pět knih, uspořádal řadu výstav, a když mu bylo sedmdesát, nazpíval album šansonů. Natočil pětašedesát filmů, hrál a režíroval v řadě divadel, také v Comédie Francaise. V posledních letech svého života žil v jihofrancouzském Vallauris nedaleko Cannes. Věnoval se dál herectví, ale i malování, keramice a sochařství. Krátce před smrtí měl hrát Prospera v Shakespearově Bouři, ale turné se nezúčastnil kvůli vleklému zánětu pohrudnice. Přesto kouřil čtyřicet cigaret denně - prý kvůli lepšímu hlasu.
V životě byl rozhodně šťastný. "Pro mne je štěstí natolik důležité, že odmítám vidět, co se mi nelíbí," řekl v jednom z novinových rozhovorů.
Jean Marais zemřel 8. listopadu 1998, těsně před svými 85. narozeninami. Byl to den, kdy slovy Jacquese Chiraka "ztratilo mnoho Francouzů něco ze svých snů a svého mládí."