Článek
„Jaký vlastně byl Eduard Cupák? Mnozí lidé se v něm mýlili. Střežil si své soukromí. Společnost v té době, kdy jsme se seznámili, ještě nebyla zralá přijmout jeho orientaci. Na nic netušící dámy působil kouzlem své osobnosti jako magnet. Ač se o to nesnažil, mnohé ho milovaly. Eda měl v sobě tajemství. A to je hodně svůdné afrodisiakum,” píše o něm v knize Setkávání s Irenou Kačírkovou, jejími přáteli, nepřáteli a jinými zvířaty její dcera Kristina Novotná.
Eduard Cupák se narodil 10. března 1932 v Brně. V patnácti byl přijat na dramatické oddělní brněnské Státní konzervatoře v Brně a brzo patřil mezi nejtalentovanější a nejlépe hodnocené posluchače, díky tomu hostoval v brněnském Státním divadle.
Těsně před absolvováním školy, která se mezitím proměnila v Janáčkovu akademii múzických umění, byl vyhozen. Psal se rok 1951. I když oficiálním důvodem byla jeho účast v poloochotnickém představení bez vědomí školy, pravou záminkou byla jeho sexuální orientace. Ne, že by ji dával veřejně najevo, ale někdo se zkrátka postaral.
Za "nedovolené styky" byl vyslýchán na StB, z nadějného herce se stal rázem vyvrhel. Na popud stranické organizace byla ustavena kárná komise, která rozhodla, že Cupák odejde bez absolutoria i bez umístěnky na angažmá.
Když se sebral, odejel do Prahy, kde ho režisér Václav Krška obsadil do role mladého Aloise Jiráska ve filmu Mladá léta (1951), avšak hvězdu z něj udělaly až další dva Krškovy filmy - Měsíc nad řekou (1953), kde ztvárnil Vilíka Roškota, a Stříbrný vítr (1954), kde představoval Jana Ratkina.
Tehdy se zrodila hvězda. Do roku 1960 natočil dvacet filmů a vedle Václava Kršky, který ho obsadil i do role Antonína Dvořáka ve filmu Z mého života (1955) stejně jako do titulní postavy pohádky Labakan (1956) spolupracoval rovněž s Otakarem Vávrou, Zbyňkem Brynychem, Vladimírem Sísem, Karlem Kachyňou nebo Vladimírem Čechem. Popularitu mu posílily i filmy jako Vina Vladimíra Olmera (1956) nebo Žižkovská romance (1958).
V dalších dekádách jsme ho mohli vidět v charakterních rolích či v postavách vyšetřovatelů v sérii detektivek (Čas pracuje pro vraha, Vím, že jsi vraha, Případ mrtvých spolužáků), ale také v Kladivu na čarodějnice (1969), v crazy komedii Pane, vy jste vdova! (1970), v páralovské adaptaci Mladý muž a bílá velryba (1978) nebo v Troškově historickém snímku Poklad hraběte Chamaré (1984). V televizi si zahrál třeba Mozarta v seriálu F. L. Věk (1971) nebo apatického taťku v sitcomu Taková normální rodinka (1971 - 1972).
Léta působil v Městských divadlech pražských a mezi jeho nejvěrnější přátele patřila Irena Kačírková. S režimem si nikdy nezadal, nesnášel kariéristy a hlupáky. „Nemohl a nedokázal tolerovat kolegy, kteří pro peníze obětovali svůj charakter a upsali se komunistům. Podepsal 2000 slov ne jako gesto odporu, ale jako vyjádření svého postoje,” píše v již vzpomínané knize Kristina Novotná.
V 90. letech se u něj začala nemilosrdně projevovat nemoc - rozedma plic, na kterou mělo pochopitelně vliv jeho náruživé kouření. Začátkem roku 1996 se jeho stav zhoršil natolik, že už nemohl ani hrát. Zemřel ve věku čtyřiašedesáti let 23. června 1996.