Plzeňská synagoga odkryla svá tajemství

Základní kámen synagogy byl položen v roce 1888, ale po určitou dobu se vedly spory o její konečnou podobu. Původní záměr totiž počítal s výškou věží téměř 70 metrů, což se tehdejším plzeňským radním nezamlouvalo. Nezbylo tedy, než návrh přepracovat.

Architekt Emanuel Klotz snížil věže o dvacet metrů a vtiskl stavbě prvky románského stylu a monumentální novorenesance, vhodně doplněné orientálními ornamenty. Realizace výstavby židovského svatostánku byla svěřena staviteli Rudolfu Štechovi a náklady dosáhly částky 162 138 zlatých.

Uvnitř synagogy se nachází hlavní sál, který je dlouhý padesát a vysoký osmnáct metrů. Sem mohli vstupovat pouze muži, kteří museli mít zakrytou část hlavy tzv. jarmulkou. Ženy sem přístup neměly. Pokud chtěly synagogu navštívit, bylo pro ně vyčleněné místo na balkonech, které lemují sál.

„Ženy se nemusely modlit, jejich hlavním úkolem byla starost o děti a rodinu," uvedla průvodkyně. „Žena v životě rodině zastává zásadní úlohu… V žádném případě není považována za podřízenou muži, a přestože se pole její působnosti prostírá jinde, její význam pro blaho obce tím není nijak umenšen," uvádí Abraham Cohen v knize Talmud pro každého.

Židé se modlí pouze k Bohu, jehož jméno nesmí ale vyslovit. „Také je zakázáno modlit se k sochám. Proto v synagogách žádné nejsou," doplnila průvodkyně.

Nepřítomnost sochařské výzdoby však neubírá nic na vnitřní kráse synagogy, v níž se snoubí vytříbenost a barevnost s praktičností.

Jelikož mezi válkami žila v Plzni silná česká i německá židovská komunita, měla syngoga dva rabíny, českého a německého. V současné době jsou dva rabíni pro celou Českou republiku.

Synagoga přestala sloužit svým účelům v roce 1939, kdy se Plzeň stala součástí nacistické říše se všemi jejími zrůdnostmi. Ze synagogy byly odstraněny židovské symboly (některé byly nalezeny ve sklepě až v 90. letech). Nacisté uvažovali i o zbourání této významné stavby, ale své plány nemohli realizovat, protože synagoga byla velice mohutná a její demolicí by došlo k poškození nebo úplnému zničení celého bloku domů.

Po válce, která pro židovské obyvatelstvo znamenala katastrofu v podobě holocaustu, se život do synagogy navracel jen pozvolna. Další rána pak přišla počátkem 70. let, kdy tehdejší socialistické úřady zakázaly bohoslužby, údajně kvůli špatnému stavu budovy.

Ke znovuotevření došlo až v roce 1998 po rozsáhlé rekonstrukci. Synagoga od té doby slouží k pořádání výstav a koncertů, bohoslužby se zde nekonají.