Článek
Vydat se do deset kilometrů vzdálené obce od Žitavy zvláště na jaře, kdy kvetou třešně a další nádherné peckoviny, může být neobvyklým zážitkem. Obcí prochází cyklostezka Odra - Nisa a z Liberce je to sem přes polskou Sieniawku necelých třicet kilometrů.
Malá obec má velice zajímavou historii, byla založena již ve čtrnáctém století, kdy v Lužici vládl Karel IV. Sám tudy projížděl na inspekční cestě dvakrát. Za vlády Václava IV. se rozkmotřila spolupráce Zhořelce a Žitavy a v roce 1412 Dittelsdorfským potokem teče pivo z rozbitých sudů, důsledkem pivní války. Nelítostný souboj, i když bez lidských obětí, se udál mezi oběma městy právě na jižním okraji obce.
Historie netvrdí, komu obec vlastně patřila v době, kdy jsou zmiňovány církevní poplatky, ale určitě to mohlo být město Žitava. Později je Dittelsdorf v majetku pánů z Donína, kteří vlastnili hrad Grabštejn nedaleko Hrádku nad Nisou.
Růst hospodářství za vlády Karla IV. přináší na Žitavsku i negativa. Bohatí měšťané žijí rozmařile, a městská rada proto vyhlašuje nařízení, kterým se zakazuje na svatby zváti jiné hosty než příbuzné, z hostiny se pak nesmějí rozesílat pokrmy známým, nelze doprovázet nevěstu do lázně, zakazuje se dávat dary nevěstě a ženichovi, nesmí se nosit špičaté střevíce ani krátké suknice, chodit za kmotra na venkov a navštěvovat cizí ženy v šestinedělí.
Malé sídlo neprožívalo kritická období, Žitava byla členem spolku šestiměstí a první větší potíže nastaly ve šmalkaldské válce, kdy Habsburkové uvalili na města tresty. K formování a životu obce prospívala jeho blízkost nedalekému klášteru Mariino údolí.
Od roku 2007 připadla obec Žitavě, bydlí zde asi tisíc obyvatel a z výšky je dnes obec podobná orlu s rozpjatými křídly. Lidé o své domky, obzvláště podstávkové, které byly konstruovány jako tkalcovské dílny, svědomitě pečují. Barevné malby, plno květin, zahrádky a nejrůznější ozdoby u domů často i vtipně vystavené exponáty dokumentují spokojený život občanů.
Na naučné stezce návštěvník potká místo, kde se nejlépe suší prádlo, zahradní prádelnu nebo pojízdnou toaletní mísu. Místo školy má obec kulturní dům a na návsi samozřejmě lavičky pod stoletou lípou, obchod s potravinami a hospodu.
Na okraji obce je malé muzeum, dokumentující historii obce. Dřevěný podstávkový dům je z osmnáctého století a kdysi sloužil také místnímu tkalci. Textil v Ponisí byl hlavním zdrojem obživy vedle zemědělství. Obec zdobí nádherná stavba kostela svatého Matouše od Carla Augusta Schramma. Kouzelné až pohádkové uličky lákají k prohlídce celé obce a současně i k vystoupání na blízký kopec Steinberg.
Pro obyvatele severních Čech není Dittelsdorf neznámým. Většina obyvatel je u dobrovolných hasičů a ti se už více než čtvrtstoletí kamarádí s hasiči v Hrádku nad Nisou. Vedle cvičení jsou to i společné zásahy při požárech, ale také i společenská setkání.
