Článek
Práce vytvářená lidmi je vždy práce, která trvá nějakou dobu. Dobu prožitou v práci mnozí nazývají jako šichta. I když - sportovec běžící maraton si povzdechne: Byla to šichta!
Tedy náročná, dlouhá, mnohdy strastiplná, při které se jedinec potí a někdy také před ukončením pláče, aby po absolvování takové šichty povstal „z popela” a oslavoval třeba i vítězství. Ten jiný třeba i prohru. Oba pracovali, byli na šichtě.
Z pohledu k výstavě to vidí kurátorka Lucie Pangrácová: „Práce z fyzikálního pohledu je působením síly na těleso nebo silové pole, při kterém dochází k posouvání nebo deformací tohoto tělesa. Do prostoru Industrial Gallery v Ostravě vstupují svojí uměleckou invencí Ivana Pavlíčková a Patrik Kriššák společně a zasahují do silového pole Ostravy každý po svém. Ivana v rámci prostoru, Patrik v možnostech plochy. Spojuje je brutalita s níž pracují, aby přitom dosáhli delikátního výsledku, děli je jedna dimenze.”
Ivana Pavíčková (1990) se v současné době zaměřuje na propojení starověkých tradičních technik se současnou perspektivou vnímání. Studovala sochařství na Ostravské univerzitě, Fakultě umění v Brně a posléze na Vysoké škole výtvarných umění v Drážďanech, kde se usadila.
„Věci, které zde vystavuji jsou z keramiky. Tedy z hlíny. Hlína je prapůvod země, pochází z té země. Je to materiál, který není toxický, je recyklovatelný a ekologicky rozložitelný, proto tvoří základ mé tvorby. Tato soška čínského psa byla nejprve vytvořena v 3D modelu jako systém hranolů, ten zbytek jsem pak dotvořila já," řekla na vernisáži Ivana Pavlíčková.
Patrik Kriššák (1986) je rodák ze slovenského Kežmaroku. Malbu studoval v Ostravě na Ostravské univerzitě, Fakultě umění u Daniela Balabána. Nyní žije a působí v Praze. „Na této výstavě se podílím obrazy. Jsou to olejomalby, ale já tvořím jinak - technikou bottled paintingu. Nepracuji štětcem, ale skleněnou lahví s otvorem vlévám barvu na plochu a nasypu prášek,” vysvětlil Patrik Kriššák.
„Oba vystavující umělci mají vztah k Ostravě, k místu, která se pojí s temnotou dolů. Na povrch však vynáší práci spojenou se vznikem artefaktu, deformují silové pole toho města svým provokativním způsobem: emocí vizuálně lákavou jako třpytivý přelud jejich vlastního světa, vepsaného do symbolů a gest v hlíně a barvě, do výkřiku a tance bůžků i všední banality, kde se z nejistých procesů vzniku stává jistota uměleckého obrazu,” napsala kurátorka výstavy Lucie Pangrácová.
