Článek
Ny Ålesund, městečko na 79° severní šířky je nejsevernější trvale obydlené místo na světě. Nejsevernější pošta, nejsevernější hotel, nejsevernější uhelné doly. Uhlí se k moři vozilo po úzkorozchodné železnici. Dodnes tu zbyly mosty, náspy, kolejnice. U bývalé výtopny stojí i zapomenutá parní mašina. Nejsevernější na světě. Všechno je tu nejsevernější. U kempu jsme nejspíš používali i nejsevernější kadibudku na světě.
Kolem roku 1900 žili v Ny Ålesundu jen horníci. Pak přibyli například strojvůdci. Ve 20. letech tu žili často i s rodinami, byla zde škola a nemocnice. V 60. letech došlo v dolech k výbuchům metanu a v roce 1964 byla těžba ukončena. Kullkompany Kingsbay se změnila na Kingsbay A/S a začala organizovat pobyty vědců.
Constitution day - den Ústavy
Ráno 17. května v 8 hodin. Rána z děla. Na stožár stoupá norská vlajka. Den Ústavy norského království začíná. Trvalé i dočasné obyvatelstvo stojí v kruhu kolem vlajkového stožáru a poslouchá norskou hymnu.
V uličkách Ny Ålesundu je cítit slavnostní náladu. Norské ženy i zde na 79 rovnoběžce v lidovém kroji, muži v kvádrech. Vědci v tom, co mají s sebou nejlepšího. Já mám jen jedno oblečení a vrcholem snahy o slavnostní garderobu jsou dosud nepoužité spodky Devold, celkem čisté ponožky a přes propocené triko jsem navlékl dalšího Devolda.
Linda, jedna z nejvýraznějších osobností Kingsbay A/S prohlásila, že to stačí, abych se na omezenou dobu stal Nyålesunďanem, občanem nejsevernějšího města na světě. Dnes patřím k nim. Ani na chvíli jsem neváhal a věnoval jí flašku Amundsena, co ji už tři týdny tahám v batohu.
Nekonečný happening
Helga z recepce se postavila do čela průvodu. Přes kroj si kvůli padajícímu sněhu hodila modrý pléd a na tyči nesla velkou norskou vlajku. Za ní se rovnali hudebníci. Bůh ví, jak se sem ty nástroje dostaly. Bubny, činely, trumpety, lesní roh a velké zmuchlané potrubí byla dokonce tuba!
Po prvních hrdých tónech norské hymny se orchestr totálně rozsypal. Největší důraz se totiž dával na to, aby nikdo z hudebníků na svěřený nástroj neuměl zahrát zhola nic. Za veselého troubení, v němž se všichni střídali, prošmejdil průvod městečko do poslední uličky a zamířil do přístavu, kde čekaly horké párky, housky, pražená cibule a pivo. Tady se závodilo v řezání pilou, zatloukání hřebíků i ve vědmostech. Museli jsme najít vodíkovou láhev po vzducholodi Norge, zjistit jméno psa generála Nobila a najít dům R. Amundsena.
Otázka mezinárodní prestiže
Ředitel, aby podtrhl mezinárodní význam nyålesundské stanice, oficiálně zmínil naši expedici jako zástupce dalšího národa. Česká republika reprezentovala Den Ústavy v Ny Ålesundu pod číslem 16. Pak se obrátil výslovně na českou skupinku, aby každému osobně dal termohrnek s vyrytou siluetou Tre Kroner a nápisem "NY ÅLESUND 79°N. World's northermost community". A Linda do něj hned štědře nalila "Ny Ålesund Coffee".
"Vezmeš hodně sladké a horké kafe - a dáš tam dvojitou dávku Baylies s tímhle." Náš Amundsen!
(Z chystané knihy (Moje) doba ledová)
