Článek
Česká republika je součástí Evropské industriální cesty, která vznikla za podpory mezinárodního sdružení Evropská cesta průmyslového dědictví a vede 32 státy.
Budovy továren, mosty, pivovary – klenoty industriální architektury, to vše je součást našeho průmyslového dědictví. Mnohé z těchto průmyslových památek minulosti se nachází v Praze, zejména v Holešovicích a Karlíně jsou hojně zastoupeny: Holešovický pivovar, Hlávkův most... Některé objekty slouží původnímu účelu dodnes, jiné přestavěny na administrativní budovy, sídla kulturních institucí. Např. v Podolské vodárně dnes sídlí Muzeum pražského vodárenství.
Další významnou oblastí, kterou zcela zásadně změnil raketově se rozvíjející průmysl 2. poloviny 19. století, je Liberecký kraj. Kdysi chudá část mocnářství se stala místem nevídané hustoty zájmu podnikatelů z celé Evropy, dosáhla takového významu, že zastínila tradiční průmyslová centra.
Bohužel, jen omezená část z tohoto odkazu minulosti má to štěstí, že je zachráněna, může být obdivována a v přebudované obdobě slouží i současným generacím. Většina z nich nenávratně mizí, často bez povšimnutí, i díky nezájmu majitelů; často ponechána svému osudu a rozmarům počasí. A to je nesmírná škoda.
Na rozdíl od dnešních téměř uniformních hal továren, „montoven“ a skladů, měly průmyslové objekty konce 19. století charakteristický rukopis každého konkrétního majitele, a zejména, kromě samozřejmých technických požadavků, často bývaly velmi reprezentativní.
Na cenné stavby bylo velmi bohaté i Českolipsko. Jednou z technických památek v havarijním stavu je neobvyklá pseudogotická stavba v Okrouhlé u Nového Boru, šestiboký objekt z pískovcových kvádrů s opěrnými pilíři a lomenými okny sloužící jako vzorkovnice chrámových oken i pro císařský dvůr. 24 metrů vysoká věž z roku 1893 patřila firmě Meltzer, která zde vyráběla vitrážová okna, a to především do sakrálních staveb. Firma měla celoevropskou působnost. Ve věži také byla i kaple. Obnově věže roky brání vlastnické spory jejích majitelů.
Další památkou, nad jejímž současným stavem se chce zaplakat, je budova továrny na výrobu lustrů v Kamenickém Šenově firmy Elias Palme. Na průčelí secesní budovy postavené v roce 1905 je ještě dnes patrné, s jakou láskou a do jakých detailů byla místním architektem Adolfem Richterem vyprojektována.
Lustry zde vyrobené zdobily La Scalu v Miláně, hotel Waldorf v New Yorku nebo operu v Sydney. V roce 1966 se jejich výroba z velké části přesunula do nové továrny národního podniku Lustry (dnešní Preciosa) v dolní části města. Továrna v 70. letech ještě krátce sloužila jako sklad.
V roce 2007 byla prohlášena kulturní památkou, i ona je dnes pro svůj se prohlubující se havarijní stav na seznamu ohrožených památek, objevují se snahy na její záchranu, zbývá jen doufat, že nebude pozdě.
To je však jen nepatrná část z více než 300 průmyslových objektů, které se na území kraje nachází.
Co dříve bylo chloubou a výstavní síní ojedinělé výroby vitráží, to je dnes smutným mementem
Továrna na lustry Elias Palme. Před sto lety chlouba a výstavní síň Kamenického Šenova, dnes kulturní památka, nad kterou zapláčete.
Ozdobné prvky na průčelí ještě dnes dají tušit, že továrna byla postavena ve stylu secese. Podaří se ji ještě někdy uvidět v původním lesku?
Továrna firmy Elias Palme v Kamenickém Šenově v roce 1905.