Článek
Ruce zájemkyň z Mikulova, Lohovce i Břeclavi vedla lektorka Dana Křivánková. Podle ní se nenajde nikdo, kdo by byl na tuhle rukodělnou činnost vyslovený antitalent. I z úplně prvního kurzu pod jejím vedením všichni odcházejí s vlastnoručním výrobkem.
„Nejtěžší je si zapamatovat, jak jdou jednotlivé kroky pletení za sebou. Jinak se plete dno, jinak stěny, ozdobný okraj nebo ucho. Ale s trochou trpělivosti si každý techniku celkem brzy osvojí. Zvlášť pokud si vezme na pomoc knížku a pravidleně trénuje i doma,“ míní lektorka.
S rukodělnými pracemi má bohaté zkušenosti. V dětství ji do nich zasvěcovala babička a před patnácti lety přišla k pletení z vrbového proutí. Od něj už je jen krůček k pediku.
To je vlastně vnitřní část tropické liány, které se běžně říká také ratan. Od přírody má světle béžový odstín, lze jej změnit barvami na textil. Půl kila pediku vystačí zhruba na čtyři jednodušší ošatky, jedna přitom vyjde asi na padesátikorunu. Pokud se ovšem nepočítá čas strávený její výrobou. Nad větším košíkem s barevným vzorem může zkušená pletařka strávit třeba pět hodin.
Z kurzů, které Centrum ekologické výchovy pořádá, bývá o ty zaměřené na práci s pedikem největší zájem. „Snad proto, že si odnesou hmatatelný výsledek své práce, který není určený jen k dekoraci, ale rovněž k praktickému využití v domácnosti. Máme tu dokonce stálice těchto kurzů,“ poznamenala Helena Chocholoušková z Centra.
V učebně budovy Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava se tentokrát sešly jak zkušené pletařky, tak úplné začátečnice. Poprvé s pedikem pracovala třeba Lenka Langerová z Mikulova. „Tedy musím říct, že to opravdu není žádná legrace, jde mi to pěkně pomalu,“ s úsměvem si posteskla. Ale nakonec i ona odcházela s ošatkou v ruce.