Martin Kupec: Vojenskou uniformu nosím rád, dalo mi práci si ji zasloužit

Sen to rozhodně byl, alespoň můj, který jsem si chtěl splnit. Realita je poněkud odlišná, neměl jsem tušení, kolik odpovědnosti a povinností na sebe dobrovolně beru. Oproti dětské hře na vojáky se objevil vojenský výcvik a hra to rozhodně není.

Univerzita obrany není jen o samotném studiu. Oproti civilním vysokým školám jsou na vojenské studenty kladeny také poměrně vysoké nároky na fyzickou zdatnost a vojenské vystupování. Náročné je sladit čas na studium a fyzickou přípravu, do toho plnit všechny úkoly spolu s dalšími povinnostmi včas a najít si i chvilku pro sebe.

Tohle je úsměvný dotaz. Tohle vám možná budou tvrdit v rekrutačním středisku a možná je to i pravda. Já svou přítelkyni potkal v „civilu", v uniformě mě viděla až později. Nicméně ano, uniformu nosím rád. Dalo mi práci si ji zasloužit.

Jaká část školy? Jednoznačně kolektiv mezi studenty. Se „spolužáky" tu trávíte většinu svého času, můžete se na ně spolehnout, pomáháte si, ať už během polního výcviku, či během semestru.

A po fyzické stránce... ne každý projde už výběrovým řízením právě kvůli fyzické kondici a jiní zjistí, že mají určité nedostatky během studia, někteří na tom dokonce i skončí. Nároky na fyzičku jsou vysoké. Ale pokud člověk na něco nestačí a má vůli se zlepšit, má tady veškeré zázemí, aby svou kondici zvýšil.

Ano, odmaturoval jsem na oboru Technické lyceum, navzdory tomu jsem se rozhodl dále studovat ekonomicko-manažerský obor. I tak jsem ale studium na střední škole ocenil, především díky skvělé průpravě v matematice, kterou jsem zužitkoval i tady.

Po pravdě, tehdy jsem se chtěl velmi vyrovnat svému staršímu bratrovi, který také studoval Technické lyceum. Často mluvil o škole a kantorech, vlastně jsem znal prostředí školy od něj a chtěl jsem být lepší než on. Svůj vliv měla i dobrá pověst průmyslovky a fakt, že jsem nechtěl studovat gymnázium. Byl jsem dobrý v matematice i geometrii, tyto předměty mě bavily, a tak se průmyslovka zdála jako správná volba.

Během studia na průmyslovce jsem přišel na to, že nemusím být lepší než bratr, ale mám jít svou cestou. Rád vzpomínám na své kantory, především na třídního učitele Mgr. Bábíčka, kterého jsem znal od bratrova vyprávění, ještě než jsem na školu nastoupil. Měl jsem štěstí, že právě on byl můj třídní učitel. Čtyři roky jsem studoval něco, co mě bavilo, a poznal jsem kantory, kteří mi byli vždy nápomocni.

Když se má něco podělat, tak si to alespoň podělej sám. Nenech si to podělat od druhých.

Celý rozhovor