Ledopád mají v Liberci přímo pod okny paneláku

Z Jizerských hor stéká do Liberce vedle krasavice Nisy ze strání pod Rudolfovem i menší potok Harcovský.

Kdysi klesal hlubokým horským údolím až do nejnižšího místa, kde se spojuje s nevěstou a přidává jí svou sílu. Tudy proudili obchodníci se svým zbožím k severu a překračovali rozlévající se vodu. Dostatek vody a vhodné přírodní podmínky pro stavbu sídla vedly kolonizátory, aby zde vybudovali osadu s názvem Reichenberg (Liberek apod.), později český Liberec.

Dnešní ulice Na Bídě byla místem, kde začaly podél Harcovského potoka vznikat rozsáhlé manufaktury a legendární Textilana měla zde svou předchůdkyni už v roce 1807. Podél potoka fabrikanti stavěli spolu s městem i domy pro své zaměstnance. 

Nad potokem se zvedala obrovská skála s bohatstvím stavebního materiálu. Lom, který tam v polovině devatenáctého století vznikl, dlouho nevydržel. Továrník baron von Liebieg postavil úplně nahoře dělnické městečko, ještě donedávna tam bývala oblíbená hospoda textilanského klubu. Lom obestavěli obytnými domy a jeho nitro zavalily odpadky, žulové stěny zarůstaly nálety.

O tom, že by se toto krásné místo mohlo stát zajímavým a městu přinést peníze nikoho nenapadlo. Zastávka tramvajové linky do Jablonce Na Bídě, první od centra ve Fügnerově ulici, dost míst i na zaparkování aut přímo u baráku, postaveného před sto lety. Pěšky pět minut od centra a nenápadným vchodem na obrovský dvůr. Za druhým vchodem pak pár záhonků s kytkami a troškou zeleniny. Porůznu bez ladu a skladu nastavěné garáže a volně parkující auta. Pak už jen harampádí, křoví a tomu všemu vévodila ona obrovská stěna.

Leckteří Liberečtí nechápali, kde byl Na Bídě lom a kde může být pětadvacet metrů vysoká stěna. Horolezci sehnali sponzory, vlastními silami tu uklízeli, ořezávali nálety a vyčistili celou stěnu. Podařilo se jim s prvním únorovým dnem spustit i vodovod a stěna byla celá pokrytá ledem. Jejich nadšení neznalo meze.

Jenže obleva vykonala své a dnes najdete v Mlýnské ulici už jen zbytky krápníků, stejně ale je to úchvatný pohled, když zdola koukáte a nad vámi visí na okraji propasti panelák. Dříve bylo možné dojít až na okraj lomu, zanedbaná zahrada neměla žádný plot a na skále vyrůstaly křoviny, dnes tam najdete domy a okraj je nepřístupný.

Horolezecká aréna má téměř dva tisíce metrů stěny, která nebude v zimě celá využitá. Budovatelé Hanibalu, jak jí říkají, počítají s využitím především v letních měsících. Připravují půjčování horolezeckého vybavení, s instruktážemi a také třeba i s kulturním vzdělavatelským programem.

Podle slov člena o.p.s., která celou akci jako neziskovka provozuje, Václava Balšánka, inspirátory jim mohou být speleologové, kteří takový program mají u Panské skály v hanychovském lomu. Pro amatéry by mohla vyrůst i via ferrata, jištěná stezka. Atraktivní aréna nemusí být jen pro pár sportovců, ale třeba i pro návštěvníky, kteří se sem přijdou jen podívat a sledovat horolezce jak pracují.