Článek
Pouze ti, kdo chodili na Irenu Kačírkovou do Městských divadel pražských, na ni jen tak nezapomenou. Okatá krasavice se smyslnými rty a nepřehlédnutelným sexappealem vdechla život desítkám rolí, dokázala zahrát postavy všech žánrů. Od antiky přes tragédie až po komedie. A filmoví diváci? Ti měli jednoduše smůlu, že se s ní nesetkali častěji než "její" divadelní publikum.
Přesto i v těch nemnoha filmových rolích uvízla mnohým v paměti. Zasloužily se o třeba krásná princezna Drahomíra v pohádce Byl jednou jeden král... (1954), astronautka Brigita ve sci-fi snímku Ikarie XB 1 (1963), profesorka Jana Ámosa v muzikálu Starci na chmelu (1964) nebo Perchta z Borštejna zvaná Bílá paní komonická v komedii Bílá paní (1965).
A přece těch filmů mohlo být více, podstatně více. Disponovala oduševnělou krásou, intelektem i talentem. Mohla zářit, měla na to se stát - vedle mladší Jany Brejchové - opravdovou filmovou hvězdou. Bohužel se objevila ve špatné době na špatném místě, její typ se pranic nehodil pro role traktoristek, dojiček nebo jeřábnic.
Irena Kačírková se narodila 24. března 1925 v Praze, ale dětství prožila v Ostravě. Už od první třídy na základní škole snila o tom, že bude hrát divadlo. A šla si za tím, třebaže ji šly jazyky a ve škole měla vynikající prospěch. Začalo to recitací na akademiích a pokračovalo rolemi princezen v několika školních představeních, aby posléze svůj talent rozvíjela na Státní konzervatoři (1945 - 1949), po které ještě absolvovala ještě jeden ročník na divadelní fakultě AMU.
Své první angažmá nastoupila v Realistickém divadle v Praze, kde si pobyla jednu sezónu. Od sezóny 1950 - 1951 se stala členkou Městských divadel pražských, kde působila až do poloviny 80. let. Za šestatřicet let svého hereckého života vytvořila Irena Kačírková kolem stovky rolí divadelních, pětadvaceti filmových a asi pětasedmdesáti televizních. Na své umělecké konto si připsala i tři sólistické pořady přednesu v Lyře pragensis a ve Viole.
Své jazykové schopnosti, hereckou kulturu projevu a v neposlední řadě i osobní půvab dokázala Irena Kačírková uplatnit i v jiných sférách - třeba jako průvodkyně ve třicetidílném jazykovém kurzu Hovoříme francouzsky, anebo v exportních programech Laterny magiky.
Co se týče soukromí, to bylo po léta její tajemství. Faktem je, že se už jako začínající herečka provdala za scenáristu J. A. Novotného, s nímž se seznámila během natáčení filmu Svědomí (1948). Narodila se jim dcera Kristina (*1952), ale manželství nemělo dlouhého trvání. I když mezi její lásky patřil Jiří Šlitr nebo režisér Ladislav Rychman, podruhé se už nevdala. Jejím největším životním kamarádem byl kolega Eduard Cupák.
Už koncem 70. let se ohlásila nemoc - rakovina. Neúprosný boj s ní ale Irena Kačírková ve svých šedesáti letech prohrála. Zemřela 26. října 1985.
O jejích životních i profesních peripetiích vypráví kniha" Setkávání s Irenou Kačírkovou, jejími přáteli, nepřáteli a jinými zvířaty", kterou napsala hereččina dcera Kristina Novotná.