Článek
Narodila se 25. prosince 1949 v Mladé Boleslavi, ale rodina Voborníkových žila ve vesničce Krpy u Mělníka. Když byl Milušce rok, odstěhovali se Voborníkovi do Prahy. Tam začala později studovat zdravotní školu, ale po večerech také zpěv na Lidové konzervatoři.
Už předtím ale docházela do baletu i na gymnastiku, jenomže když si coby šestnáctiletá "přičichla" k mikrofonu, bylo jasné, že právě našla svůj svět. První pěveckou soutěž sice nevyhrála, ale třeba na takovém Talentu 1967 se umístila jako čtvrtá.
Když šla v roce 1968 na konkurz do Semaforu, na který ji mimochodem upozornil otec, měla už za sebou zpívání na čajích stejně jako s beatovou skupinou Nothing. V Semaforu vystupovala nejdřív v tanečních a sborových číslech jako jedna ze "šantánových girls", později sólově. Úspěch jí přinesly i první singly s písničkami jako Gimmi dat ding, Pupákova píseň lásky, Líbej mne víc, Baletka Lenka, Pane maharadža nebo V Čibu je bál.
Popularitu jí začátkem 70. let přinesla účast na tuzemských festivalech Děčínská kotva a Bratislavská lyra, ale svůj pěvecký um a atraktivní exteriér zúročila také na festivalu v polských Sopotech, kde v roce 1972 získala cenu akreditovaných novinářů a fotoreportérů.
Vedle toho se uplatnila před filmovou kamerou, což dokumentují například snímky jako Jsem nebe (1970), Ženy v ofsajdu (1971), Půlnoční kolona (1972) či Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1980). Mohli jsme ji však vidět i ve větší roli v televizním dramatu Lev je v ulicích (1972), kde měla za partnera Vladimíra Menšíka, v muzikálu Miláček (1972), který podle předlohy Guy de Maupassanta natočil Ján Roháč s Waldemarem Matuškou v hlavní roli, anebo v televizní pohádce O ševci Matějovi (1973).
Psal se rok 1972, když odešla ze Semaforu na volnou nohu a začala vystupovat po boku Petra Spáleného a jeho kapely Apollo. V roce 1976, kdy jí vyšlo druhé sólové album Doteky, utrpěla po těžké autonehodě vážná zranění, která způsobila v její rozjeté kariéře delší pauzu.
Přesto se dokázala vrátit a v roce 1979 nastoupila do Semaforu. Zvolněný pracovní režim ovšem přál zpěvaččinu soukromí - zatímco v roce 1980 se provdala za Petra Spáleného, o rok později porodila dceru Barboru.
V 90. letech přešla Miluška Voborníková s Petrem Spáleným do Divadla Jiřího Grossmanna, ale v současné době jsou to opět koncerty s Apollo bandem, kde vystupuje po boku svého manžela. Během posledních let zpěvačce vyšla i dvě alba, která přinášejí její zásadní hity (jsou mezi nimi i nahrávky jako Staré říční proudy, Ráda mám ráno probuzené, Pod modrou oblohou, Nepovídej, V životě ne! nebo Dobře, že tě mámo mám).
Uměleckou dráhu Milušky Voborníkové připomíná i kniha Legendy československé populární hudby - 70. a 80. léta, kterou v listopadu vydalo nakladatelství Grada Publishing.