Hlavní obsah

Jindřichovice pod Smrkem: Malá Vídeň severu je dnes oázou klidu, kde čas není vaším pánem

Novinky, Jana Vančatová

Až budete mít pocit, že musíte utéct od ubíjející jednotvárnosti každodenních starostí a povinností nebo dokonce stresujícího pracovního prostředí, vydejte se na sever Čech do Frýdlantského výběžku, do městečka nacházejícího se na hranici s Polskem - Jindřichovic pod Smrkem.

Foto: Jana Vančatová

Ruiny kostela svatého Jakuba u Jindřichovic pod Smrkem stojí již více než sedm století

Článek

Historií obce se stále prolínají období rozkvětu a útlumu. První písemná zmínka o původně keltském území se datuje do roku 968 n. l.; obec byla založena ve 14. století pány z Frýdlantu - Biebersteiny.

V roce 1431 z husitů bojujících za pravdu se za hranicemi Čech stávali spíše bandité vyjíždějící na své „spanilé jízdy“ až k Baltu. Při návratu z jedné takové cesty 21. března 1431 oddíl husitských bojovníků vedený Janem Čapkem ze Sán zatoužil obrátit obyvatele zdejší vísky na svou víru; vesnička byla vyloupena, zapálena a obyvatelé pobiti. Život si uchránili jen ti, kteří stihli utéci do okolních lesů.

Z této doby zůstalo zachováno pouze původní torzo románsko-gotického kostela svatého Jakuba ze 14. století, které je považováno za historický a archeologický skvost.

Ruiny kostela naleznete i po více než sedmi stech letech téměř v takovém stavu, v jakém byly ponechány po řádění husitů, dokonce dnes slouží i pro svatební obřady.

Navštívíte-li toto místo, pocítíte jeho téměř magickou sílu, která i mohla zapříčinit, že staré zdivo stále drží pohromadě; pocítíte neskutečnou pohodu při pohledu na okolní nekonečné louky plné pasoucích se stád ovcí, ticho je přerušováno jen zurčením potoka a zpěvem ptáků. Budete mít dojem, že cestování v čase je možné a přenesli jste se hluboko do minulosti, opravdu se vám nebude chtít odejít.

O několik let později po zničení původní osady, byla založena nová víska asi o kilometr níže po proudu potoka, byla pojmenována Heinersdorf (Jindřichova Ves), v roce 1600 již měla přes padesát domů. Od konce 19. století byla klimatickými lázněmi, letoviskem nabízejícím terapii klidem pro rekonvalescenty.

Obec největší rozmach zaznamenala na počátku 20. století, tehdy v místních textilkách pracovalo na 3500 zaměstnanců, byla přivedena železnice a postaveno velké nádraží spojující Jindřichovice s Baltem, Vídní a Pruskem. Tehdy se také vžilo označení pro Jindřichovice „Malá Vídeň“.

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 význam i prosperita města slábly, vzrůstala nespokojenost, zejména německého obyvatelstva; v roce 1938 naprostá většina místních byla pro připojení k Německu, proti byly pouze čtyři občané.

S poválečným příchodem nových osídlenců pod vedením rudých brigád byl nastartován proces rozkladu. Od počátku 21. století se obec snažila o nový, udržitelný rozvoj. V roce 2003 byla v Jindřichovicích zprovozněna farma dvou větrných elektráren, příslib vysokých příjmů do obecního rozpočtu ale nenaplnil očekávání; bylo vybudováno centrum ekologického vzdělávání, čtvrť s nízkoenergetickými domy, část obyvatel podniká v agroturistice a ekofarmách. Navštívit můžete i ekologické centrum, skanzen či starý větrný mlýn.

Jindřichovice si nesou celou svou historií stigma vzestupů a pádů. Jsou ale také zároveň synonymem rajského místa panenské přírody, jehož obyvatelé se nikdy nepoddali svému osudu a jehož krása ještě zdaleka nebyla doceněna. 

Výběr článků

Načítám