Článek
"Neboj se hochu můj!" Usmála se Anežka a její plavé vlasy se v ranním úsvitě třpytily jako záře okolo hlavy světice, "už nás nerozloučejí ani lidé, ani bůh" Skok...vzkřiknutí....byli pro věčnost. O smrti pašíře, loupežníka Florika a jeho milé krejčíkovic Anežky na hradě Frýdštejně historici svědectví nepodávají. Snad byli milenci někde pod hradem zahrabání bez křížku, bez jakékoliv památky. Karolina Světlá, která o nich napsala povídku, navštívila hrad a příběh Krejčíkovic Anežka je poutavým čtením o věrné lásce chudé dívky a loupežníka.
O původu hradu se mnoho neví, byl však strážcem stezky z Turnova podél Jizery k severu. Jeho tvůrci byli pravděpodobně Bibrštejnové nebo Markvartici. Oba rody měly na severu Čech rozsáhlá území a šlechtici sloužili jako dvořané u Přemyslovců na pražském hradě.
Nedobytnost hradu byla dána jeho umístěním v osamoceném skalním suku, který ze severní strany přiléhal ke stráni, ale odtud byl jen vstup snadno ochránitelný. Na nejvyšším místě stavitel vztyčil patnáctimetrovou věž ze třímetrových zdí a průměru devíti metrů.
Do suku pak byly z jihu vydlabány obytné místnosti, kaple, sklepy. Jižní strana byla spíše svislou skalní stěnou. Pro dnešní návštěvníky je zajímavé hodnotit prostory, kde se zdržovali hradní obyvatelé. Vstupy do místností jsou převážně z jižní strany, přesto však bydlení zde nemohlo být nijak příjemné. Pohodlná asi nebyla ani příprava stravy a dodržování hygieny.
Hrad byl obýván do roku 1591 a pravděpodobně kaple sloužila podle dochovaných zpráv ještě o sto let později. V devadesátých létech devatenáctého století zakoupil hrad Okrašlovací spolek z Turnova, dal zpevnit část zdiva a objekt zpřístupnil veřejnosti. Do devadesátých let dvacátého století bylo možno hrad navštívit na vlastní nebezpečí, věž však byla uzavřena. Romantický hrad chátral.
V posledních létech obec Frýdštejn hrad zrenovovala a díky opravené věži se stal lákavým turistickým cílem. Zvláště kluci ocení originalitu stavby.
