Článek
Narodil se 15. dubna 1934 ve Vracově u Kyjova, kde vyrůstal jako prostřední ze tří bratrů v rodině železničáře. Ale na herectví prý tehdy - třebaže od čtrnácti hrál ochotnicky divadlo tak jako kdysi jeho maminka - moc nepomýšlel. K nápadu zkusit štěstí na brněnské JAMU ho přivedl kamarád. Když to zkusil a byl k vlastnímu překvapení přijat, otec se s ním údajně nebavil tři roky. Teprve až po promoci v roce 1956 se ledy prolomily.
Na svou první štaci odešel Josef Somr do Českého Těšína, odkud po dvou letech přešel do brněnského Divadla bratří Mrštíků. V Brně ale nezůstal dlouho - po třech letech vedla jeho cesta do pardubického divadla, kde působil čtyři roky. Když pak přišla v roce 1965 nabídka z pražského Činoherního klubu, neváhal a stal se hercem této scény. Teprve v roce 1976 přestoupil do Národního divadla, kde ho tehdy se slovy „Tak tě vítám do údolí umírajících slonů,” přivítal Jiří Sovák a kde se na řadu let stal jedním z pilířů souboru.
Poprvé si zahrál ve filmu Obžalovaný (1964), kde měl výraznou vedlejší roličku vězeňského lékaře. A pak přišla jeho "parádní" role, postava prostopášného výpravčího Hubičky v Menzlově adaptaci Hrabalových Ostře sledovaných vlaků (1966). Z následující plejády postav vybočoval ani ne tak americký voják Tall v dramatu Piknik (1967) jako spíš Ludvík Jahn, velká charakterní postava v Jirešově adaptaci Kunderova románu Žert (1968). K tomu zajímavějšímu v hercově filmografii patří i jeho další dvě postavy v páralovských adaptacích - Áda Vinš v Soukromé vichřici (1967) a Kazan v Radosti až do rána (1978).
Josef Somr prošel mnoha filmy a je až neskutečné, kolik záletníků, podvodníků a hochštaplerů v nich vytvořil. Naštěstí ho však režiséři neuvěznili do jedné jediné škatulky a on si tak mohl zahrát i dobráky a "klaďase", ke kterým jeho herectví stejně směřovalo. Takový byl třeba jeho profesor Ječmen v Kleinově filmu Jak svět přichází o básníky (1982) a jeho čtyřech pokračováních, ale třeba i dobrácký policista v další Menzlově adaptaci Páralových povídek Slavnosti sněženek (1983).
Výrazných rolí se však Josef Somr dočkal i ve filmech jako byly Pozor, vizita! (1981), Tři veteráni (1983), Konec starých časů (1989), Černí baroni (1992), Helimadoe (1993), Čert ví proč (2003), O rodičích a dětech (2007) nebo U mě dobrý (2008).
Zatímco ve filmu má za sebou přibližně devadesátku rolí, na divadle jich ztvárnil prozatím padesát. V letech 2005 a 2009 zvítězil v anketě Neviditelný herec o nejoblíbenějšího rozhlasového herce, v roce 2005 obdržel z rukou prezidenta medaili Za zásluhy. Předloni převzal na karlovarském filmovém festivalu - před projekcí filmu Žert - z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu za přínos českému filmu.
Neméně pěkné herecké příležitosti poskytla herci (který je mimochodem dvojnásobným držitelem Ceny Thálie za roky 1997 a 2001) rovněž televize. Vzpomínáte na televizní film Na zámku (2000), anebo na inscenace jako Vyvraždění rodiny Greenů (2002), Bankrotáři (2003) nebo Povodeň (2002)? Diváci si ho však dobře pamatují i ze seriálů Byl jednou jeden dům (1974), Cirkus Humberto (1988) a Místo nahoře (2004).