Hlavní obsah

Herec Josef Somr, který v březnu obdržel potřetí Cenu Thálie, slaví osmdesáté narozeniny

Novinky, Robert Rohál

Byl to Josef Somr, který se koncem března po deseti letech vrátil na jeviště Národního divadla, aby za vřelého potlesku převzal Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Velký herec mnoha proměn, v civilu překvapivě neokázalý, nehalasný a tichý, slaví v těchto dnech osmdesáté narozeniny.

Foto: archiv autora

Josef Somr a Jana Dítětová v "trezorovém" filmu Žert.

Článek

Narodil se 15. dubna 1934 ve Vracově u Kyjova, kde vyrůstal jako prostřední ze tří bratrů v rodině železničáře. Ale na herectví prý tehdy - třebaže od čtrnácti hrál ochotnicky divadlo tak jako kdysi jeho maminka - moc nepomýšlel. K nápadu zkusit štěstí na brněnské JAMU ho přivedl kamarád. Když to zkusil a byl k vlastnímu překvapení přijat, otec se s ním údajně nebavil tři roky. Teprve až po promoci v roce 1956 se ledy prolomily.

Na svou první štaci odešel Josef Somr do Českého Těšína, odkud po dvou letech přešel do brněnského Divadla bratří Mrštíků. V Brně ale nezůstal dlouho - po třech letech vedla jeho cesta do pardubického divadla, kde působil čtyři roky. Když pak přišla v roce 1965 nabídka z pražského Činoherního klubu, neváhal a stal se hercem této scény. Teprve v roce 1976 přestoupil do Národního divadla, kde ho tehdy se slovy „Tak tě vítám do údolí umírajících slonů,” přivítal Jiří Sovák a kde se na řadu let stal jedním z pilířů souboru.

Poprvé si zahrál ve filmu Obžalovaný (1964), kde měl výraznou vedlejší roličku vězeňského lékaře. A pak přišla jeho "parádní" role, postava prostopášného výpravčího Hubičky v Menzlově adaptaci Hrabalových Ostře sledovaných vlaků (1966). Z následující plejády postav vybočoval ani ne tak americký voják Tall v dramatu Piknik (1967) jako spíš Ludvík Jahn, velká charakterní postava v Jirešově adaptaci Kunderova románu Žert (1968). K tomu zajímavějšímu v hercově filmografii patří i jeho další dvě postavy v páralovských adaptacích - Áda Vinš v Soukromé vichřici (1967) a Kazan v Radosti až do rána (1978).

Josef Somr prošel mnoha filmy a je až neskutečné, kolik záletníků, podvodníků a hochštaplerů v nich vytvořil. Naštěstí ho však režiséři neuvěznili do jedné jediné škatulky a on si tak mohl zahrát i dobráky a "klaďase", ke kterým jeho herectví stejně směřovalo. Takový byl třeba jeho profesor Ječmen v Kleinově filmu Jak svět přichází o básníky (1982) a jeho čtyřech pokračováních, ale třeba i dobrácký policista v další Menzlově adaptaci Páralových povídek Slavnosti sněženek (1983).

Výrazných rolí se však Josef Somr dočkal i ve filmech jako byly Pozor, vizita! (1981), Tři veteráni (1983), Konec starých časů (1989), Černí baroni (1992), Helimadoe (1993), Čert ví proč (2003), O rodičích a dětech (2007) nebo U mě dobrý (2008).

Zatímco ve filmu má za sebou přibližně devadesátku rolí, na divadle jich ztvárnil prozatím padesát. V letech 2005 a 2009 zvítězil v anketě Neviditelný herec o nejoblíbenějšího rozhlasového herce, v roce 2005 obdržel z rukou prezidenta medaili Za zásluhy. Předloni převzal na karlovarském filmovém festivalu - před projekcí filmu Žert - z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu za přínos českému filmu.

Neméně pěkné herecké příležitosti poskytla herci (který je mimochodem dvojnásobným držitelem Ceny Thálie za roky 1997 a 2001) rovněž televize. Vzpomínáte na televizní film Na zámku (2000), anebo na inscenace jako Vyvraždění rodiny Greenů (2002), Bankrotáři (2003) nebo Povodeň (2002)? Diváci si ho však dobře pamatují i ze seriálů Byl jednou jeden dům (1974), Cirkus Humberto (1988) a Místo nahoře (2004).

Výběr článků

Načítám