Článek
Dnešní publikum si ho spojuje ponejvíce s s detektivkou Smrt talentovaného ševce, kde ztvárnil roli kapitána Exnera, nebo s filmem Pelíšky, kde se dočkal pravděpodobně své životní role.
Jiří Kodet, který se narodil 6. prosince 1937 v Praze, vzešel ze slavné umělecké rodiny. Vždyť jeho pradědeček J. J. Kolár byl šéfdramaturgem Prozatímního divadla, pradědeček Vendelín Budil ředitelem plzeňského divadla, dědeček Jiří Steimar více než půl století členem činohry Národního divadla v Praze. Tam ostatně působila i jeho maminka, herečka Jiřina Steimarová.
Není divu, že se odmalička pohyboval v divadelním prostředí. Přesto se v Kladrubech vyučil chovatelem koní, nicméně touha stát se hercem namísto žokejem byla přece jenom silnější. V divadle začínal jako kulisák.
Po vojně se dostal na pražskou DAMU a poté - v roce 1961 - prošel pardubickým a ostravským angažmá. V polovině šedesátých let šel ještě s několika svými kolegy do pražského Činoherního klubu, kde neměl nouzi o řadu pozoruhodných hereckých příležitostí. Mezi nimi vynikala například role Učitele v Čechovově Rackovi, Jáša ve Višňovém sadu či Chlestakov v Revizorovi. Působil tam do roku 1990, poté přestoupil do činohry Národního divadla.
První filmovou roli dostal coby dvanáctiletý kluk v životopisném snímku o vynálezci Josefu Božkovi režiséra Václava Kršky Posel úsvitu (1950). Potom se na plátně objevil až mnohem později. Nejdřív ve snímku Romeo, Julie a tma (1959), kde měl vedlejší roli, potom ve filmu Probuzení (1959), kde mu režisér Jiří Krejčík svěřil jednu z hlavních postav.
Následovaly další zajímavé příležitosti, například v dramatu z období heydrichiády Vyšší princip (1960), ve kterém ztvárnil roli studenta-udavače. Do role příslušníka SS ho obsadil ve filmu Ostře sledované vlaky (1966) Jiří Menzel.
70. a 80. léta se nesla ve znamení hereckého stereotypu - Jiří Kodet se totiž ocitl na indexu, což znamenalo, že ve filmu nesměl dostávat velké nebo kladné role. Přesto přišly i takové, které mu sedly a pro které ho mělo publikum rádo, ať už to byl jeho světácký gynekolog Rýdl v komedii Hra o jablko (1976), milenec Štrosmajerovy dcery v televizním seriálu Nemocnice na kraji města (1977), adjutant Kostolány v dramatu Signum laudis (1980), mafián Salvatore v komedii Buldoci a třešně (1980) nebo elegantní kapitán Exner v detektivce Smrt talentovaného ševce (1982).
Velkého úspěchu i ocenění v podobě dvou Českých lvů se dočkal až ve svém posledním uměleckém období, kdy si zahrál jak v povídkovém filmu režiséra Petra Zelenky Knoflíkáři (1997), tak ve snímcích Jana Hřebejka Pelíšky (1999) a Musíme si pomáhat (2000).
V roce 2003 prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do jeho konce. V roce 2004 dostal významné ocenění z rukou prezidenta Václava Klause za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umě
V posledních letech života trpěl herec těžkými zdravotními problémy, kterým podlehl 25. června 2005.
Hercův bratr Kristian Kodet je významný malíř, sestra Evelyna Steimarová i neteř Anna Polívková jsou herečky. Jiří Kodet byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství má dceru, z druhého syna a dceru Barboru, která se prosadila také jako herečka.