Článek
Helena Růžičková se narodila 13. června 1936 v Praze.
Původně byla vystudovaná zubní laborantka. Od dětství se pohybovala kolem divadla, např. v dětském baletu Národního divadla. Nakonec se dostala k činohernímu herectví. Dokonce se několikrát hlásila na DAMU, leč bez výsledku. Na přijímacích zkouškách poznala svého budoucího manžela Jiřího Růžičku. Za svědka jí šla Jiřina Bohdalová. S manželem měli jednoho syna, Jiřího, který rovněž hrál ve filmu, ale třeba s Helenou jezdili po menších sálech v celé republice se svou estrádou.
Její divadelní kariéra byla na vrcholu roku 1967 v Činoherním klubu, mj. v roli hejtmanky v Gogolově „Revizorovi“, kde hrála po boku Pavla Landovského, Jiřího Kodeta, Josefa Abrháma. V letech 1971 - 1973 se stala členkou Divadla Na zábradlí. Hostovala i v Malé scéně.
Z nepřeberného množství filmových rolí si ji diváci nejvíce pamatují jako Heduš v trilogii Homolkových a jako Škopkovou v trilogii Slunce, seno... Velkou roli dostala od režiséra Karla Kachyni v seriálu Vlak dětství a naděje, který Růžičkovou představil v úplně jiné, než komediální roli. Role Anny Urbanové se zapsala do dějin českého filmu. Nezapomenutelná hláška byla věta: „Na tragickej život jsem já pes.” Další její dramatická role byla zlodějka Helga v seriálu Přítelkyně z domu smutku, režiséra Hanka Bočana.
Poprvé stále před kamerou v roce 1940, kdy hrála jedno z Kudrnovic dětí ve slavné Babičce. Byla herečkou vedlejších rolí, které se mnohdy zapsaly do dějin českého filmu. Vzpomeňme například na její roli blázna ve filmu Dívka na koštěti, či role Fany Štúbové ve filmu Pane, Vy jste vdova.
Určitě si vzpomenete na její roli hosta v restauraci ve filmu Což takhle dát si špenát, či další role ve filmech Slaměný klobouk, Světáci, Bílá paní, Tři oříšky pro Popelku, Adále ještě nevečeřela, Honza málem králem, či jako prodavačka v její úplně poslední filmové roli ve filmu Kameňák 2 (2003), režiséra Zdeňka Trošky.
Helena Růžičková je autorkou i několika kuchařek. Dokonce natočila i svoji video kuchařku, která vyšla v omezeném nákladu. Napsala i několik knih o svém cestování, či dokonce o své nemoci, která je v roce 2004 přemohla, rakovině.
Režisér Zdeněk Troška kdysi napsal: „Helena se stala členem každé české rodiny a symbolem češství, a to v dobrém slova smyslu.” Její popularita je stále živá, i když její život skonal 4. ledna 2004 v Plzni. Trilogie Slunce, seno,... je stále populární a každé její uvedení v televizi sledují milióny diváků.
