Článek
Seznámili je trochu s tím, o co se vlastně jedná, co to znamená a co to obnáší být myslivcem. Dovezli ukázat několik trofejí, nechali pionýry zastřílet ze vzduchovek na terč a vyzkoušeli si je z poznávání stromů.
Rozdělili je na družstva, aby se lépe mohli soustředit na disciplíny, které si pro ně vymysleli. Každé družstvo šlo na něco jiného. Při zkoušení ze stromů se ukázalo, že opravdu všechny větvičky, které myslivci dovezli na ukázku, až na malé zaváhání pionýři dobře poznali - například větvičku javoru, borovice, břízy, jírovce nebo buku.
Ve střelbě ze vzduchovky ovšem už tak dobří nebyli. Někteří dokonce vzduchovku drželi poprvé v ruce, a proto potřebovali pomoci s nabíjením a trochu i se zamířením na terč. Trefit se bylo nakonec pro některé docela těžké, ale s nulou přece jen nikdo neskončil.
Pak se vyprávělo o trofejích. Posluchači se dověděli, jak se podle paroží pozná věk zvířete, za jak dlouho vyroste do takovéto velikosti a spoustu dalších zajímavých informací. Na ukázku myslivci dovezli asi osm kusů paroží. K poznání bylo hlavně jelení a srnčí. Nejvíc se líbila velká mufloní trofej, která byla pokryta kůží a vypadala proto jako živá.
Na konci besedy myslivci ještě předvedli, jak přivolává srnče svou maminku srnu, jak se vábí divoká prasata a jak se ohlašuje jelen po vyhraném boji o samice. Mezi tím se spočítaly výsledky ze střelby a z každého oddílu dostali čtyři nejlepší na památku kšiltovku. Na rozloučenou ještě myslivci pohostili pionýry buřty, aby si je mohli večer u táboráku opéct. Pionýři doufají, že si besedu ještě někdy zopakují.