Článek
Gabriela Wilhelmová se narodila 19. ledna 1942 v Prostějově v rodině zámožné továrnické rodiny. Odmalička tíhla k divadlu, což se ji dovedlo až ke studiu herectví na brněnské JAMU. Po absolutoriu působila na oblastních scénách v Pardubicích, Ostravě, Uherském Hradišti a také v brněnském Divadle na provázku.
Když v sedmdesátých letech odešla z oblasti do Prahy, už nikdy nebyla v pevném divadelním angažmá a zůstala na volné noze. Hostovala například v Laterně magice, v Divadle v Řeznické nebo v Divadle ABC. Světový a domácí repertoár jí poskytl plejádu krásných hereckých příležitostí, dokázala zahrát primadonu, dobračku od kosti i pěknou potvoru.
Obdiv publika i respekt kritiky si získala svým plnokrevným herectvím ve svých inscenacích monodramat (Commedia finita, Racajda, Tonka Šibenice, Biletářka, Podivná splátka, Smraďoch Šindler má jít okamžitě domů), s nimiž se představila v Praze i v řadě měst a městeček po celé republice.
Ve filmu dostávala obvykle vedlejší nebo malé role vesměs komediálního ražení - a byla to pestrá galerie rolí zdravotních sester, sousedek, prodavaček, uklízeček, maminek, bytných či úřednic ve filmech, jako byly Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), Holky z porcelánu (1974), Den pro mou lásku (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Jen si tak trochu písknout (1980), Pozor, vizita! (1981), Sestřičky (1983) nebo Smrt krásných srnců (1986).
K jejím nejvýraznějším rolím patří třeba její operní pěvkyně, podstupující odtučňovací kůru, v hořké komedii Sedm hladových (1988), ruštinářka v satirické komedii Vážení přátelé, ano (1989), stranická funkcionářka a divadelní inspicientka v moralitě Byli jsme to my? (1990), prostopášná řeznice v hrabalovské adaptaci Andělských očí (1994) nebo svérázná léčitelka v tragikomedii Učitel tance (1994).
Pozoruhodná herečka, jež byla manželkou režiséra Rudolfa Růžičky, ale vytvořila také pestrou škálu rolí a roliček v televizních inscenacích, pohádkách i seriálech (Třetí patro, Hříchy pro pátera Knoxe, Bylo nás pět, Hospoda, Hotel Anathema, Prima sezóna, Stříbrná paruka).
Poslední roky svého života Gabriela Wilhelmová bojovala s rakovinou. Byl to ale nerovný boj, který 14. října 2002 ve svých šedesáti letech prohrála.
Vzpomínkový dokument Otisky (2006), který je věnován její herecké i lidské osobnosti a který natočil režisér Karel Čtveráček, reprízuje Česká televize na svém prvním programu v pátek 20. října dopoledne.