Hlavní obsah

Divadlo bych už neměnila, smog za čistý vzduch ano, říká herečka Anna Cónová

Novinky, Robert Rohál

Dlouholetou členku činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Annu Cónovou můžeme vidět hned ve dvou nových inscenacích. Nejen o jejích pocitech z rolí, které tu hraje, je i následující rozhovor.

Foto: Robert Rohál

Anna Cónová s Miroslavem Ratajem po premiéře hry Smrtihlav.

Článek

V poslední době máte hezké role v žánrově se od sebe hodně lišících inscenacích Jak důležité je mít a Smrtihlav. V čem jsou pro vás tyto role zajímavé?

Zatímco první inscenace řeší, jak důležité je mít filipa, čili fištrón, druhá hledá odpověď na otázku, jak důležité je být člověkem, zachovat si lidskou důstojnost. Rolí slečny Prismové jsem se poprvé setkala s Oscarem Wildem, mimochodem v brilantním překladu Pavla Dominika. Baví mě hrát komickou roli naprosto vážně, užívám si partnerství s Davidem Viktorou a sleduju ráda výstupy ostatních kolegů, jsou výborní. Paní Liberéová v dramatu Smrtihlav – tak to je moje snaha o postižení duševních stavů psychicky labilní ženy, manželky bývalého nacistického lékaře v koncentráku. Manžel se nedokáže odhodlat k tomu, aby si odpykal trest, a uvězní rodinu pod změněnou identitou kdesi v džungli. Ale minulost začíná probublávat a je třeba s ní nějak naložit. Žena se pokusí naplánovat odchod do města, ale okolnosti jí ho jaksi zhatí…  

Co pro vás znamenalo zkoušení této náročné hry, do které vás obsadil režisér Peter Gábor?

Tak třeba setkání ať už s panem Eliášem, který prošel dvěma koncentráky – a přesto je to člověk neuvěřitelně pozitivní, nebo setkání s knihou Wandy Poltawské  A bojím se snů, v níž popisuje lékařské pokusy na ženách v Ravensbrucku… Ale byly to také hovory v kuřárně s kolegy o věcech člověčích, intenzivní zkoušení s panem režisérem Gáborem, beseda s psychiatrem MUDr. Matýsem, čtrnáctidenní zánět dutin před generálkami, nejistotu, strach, trému – tohle všechno pro mě znamená a obsahuje role Hille Liberéové.  

V Ostravě působíte dvacet let. Na které postavy ráda vzpomínáte? Které role se vám vryly do paměti?

Víte, vždycky se těším spíš na lidi, s kterými budu pracovat, to je pro mě důležitější než role. Ale abych se nerouhala, zahrála jsem si ledasjaké postavy a postavičky – Agnes (Tanec na konci léta), Cajtl (Šumař na střeše), Elke (Hlupák Gimpl), paní de Renal (Červený a černý), Drahomíra (Krvavé křtiny), Iokasté (Oidipus)… Zítra by se mi třeba vybavily jiné…  

Zvykla jste si v Ostravě? Měnila byste?

Divadlo už bych neměnila. Měnila bych ostravský smog za čistý vzduch!

Váš manžel Miroslav Rataj je taky herec ve stejném divadle. Zajímalo by mne, jestli si třeba doma - když máte oba před premiérou shodou okolností ve stejné inscenaci - nelezete na nervy?

Ne manžel, ale dlouholetý partner. Moc doma zkoušky nerozebíráme. Pereme se s rolemi každý po svém. A ve většině inscenací se na jevišti vůbec nepotkáme.

Výběr článků

Načítám