Článek
Darek Vostřel, jehož křestní jméno znělo Božidar a jenž později používal i pseudonym Kristián Bambas, se narodil 9. ledna 1929 v Praze. K divadlu ho táhlo od mládí, což nepochybně podědil po otci, který byl před válkou provozním a ředitelem žižkovského divadla Akropolis. Nikdo se nedivil, když po maturitě zamířil rovnou na DAMU a když byl hned napoprvé přijat.
Po absolutoriu v roce 1952 nastoupil krátce do angažmá v Horácké divadle v Jihlavě, odkud zase putoval - v rámci povinné vojenské služby - do Uměleckého vojenského souboru letectva Vítězná křídla. V něm potkal svého budoucího souputníka Jiřího Šaška, o rok mladšího spolužáka z DAMU, s nímž vytvořil komický tandem VOŠA.
U obou bavičů zvítězil zájem o estrádní a kabaretní formy, které Darek Vostřel naplno rozvinul jako herec, autor, režisér, manažer a ředitel pražského Divadla Rokoko (1958 - 1972). Měl také čich na talenty, ať už herce nebo zpěváky, které dovedl získat do svého souboru, který ve své době směle konkuroval Semaforu.
Darek Vostřel režíroval v Rokoku řadu úspěšných titulů, bylo mezi nimi i představení Listy důvěrné, které mělo premiéru v roce 1967 a ve kterém se vedle poprvé představili Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková. O rok později trojice vytvořila hvězdné trio Golden Kids a z divadla odešla.
„Vostřelovo Rokoko v sobě během více než deseti let existence dokázalo účinně propojit přednosti a poetiku malých divadel s atraktivním pozlátkem velkých hvězd komerčního showbyznysu. Svojí dramaturgií, inscenačními postupy i ansáblem postupně směřovalo od satirického kabaretu k profilaci scény jako divadla vyhraněných muzikálových produkcí komorního typu. Ambiciózní snahy však různě ukončil nástup normalizace a postupná faktická likvidace specifického repertoáru Rokoka, jeho souboru a nakonec i divadla jako takového,” píše o Vostřelově velké éře v knize 100 let Divadla Rokoko Pavel Bár.
Svůj smysl pro konverzační humor uplatnil Darek Vostřel nejen na jevišti, ale také v rozhlase, televizi a ve filmu. Na obrazovce to byl třeba rodinný seriál Robot Emil (1960) nebo veleúspěšná muzikálově laděná sága Píseň pro Rudolfa III. (1967 - 1968), kde měl hlavní mužskou roli. Filmovému divákovi se zase vybaví jako tlustý náčelník vojenského štábu ve filmové adaptaci semaforského muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964) nebo coby proradný rádce Ypsilon v hudební pohádce Šíleně smutná princezna (1968).
Po zrušení Rokoka a v důsledku probíhající normalizace byl za své nekompromisní názory perzekuován. Nesměl veřejně vystupovat, teprve až později dostal s Jiřím Šaškem příležitost jako komická dvojice v rámci estrádních programů, avšak i zde byla další omezení. Pod jinými jmény psal scénáře k hudebním pořadům, později vystupoval v pořadech Jiřího Sováka, spolupracoval s Yvettou Simonovou a několika dalšími umělci. Bouřlivý rok 1989 jej zastihl jako vážně nemocného, stačil však ještě vystoupit na koncertě Waldemara Matušky v pražské Lucerně.
Ve svém životě byl celkem čtyřikrát ženatý, nicméně to mu život neprodloužilo. Darek Vostřel zemřel v Praze 4. listopadu 1992 ve věku třiašedesáti let.