Hlavní obsah

Darek Vostřel udělal z Rokoka scénu, která ve své době směle konkurovala Semaforu

Novinky, Robert Rohál

Čtyřiadvacet let uplynulo od smrti Darka Vostřela, legendární osobnosti české kulturní scény, který proslul nejen jako herec, autor, režisér a ředitel Divadla Rokoko. Objevil se v seriálu Píseň pro Rudolfa III. stejně jako ve filmech Kdyby tisíc klarinetů nebo Šíleně smutná princezna.

Foto: archiv autora

Iva Janžurová s Darkem Vostřelem v oblíbeném televizním cyklu Píseň pro Rudolfa III.

Článek

Darek Vostřel, jehož křestní jméno znělo Božidar a jenž později používal i pseudonym Kristián Bambas, se narodil 9. ledna 1929 v Praze. K divadlu ho táhlo od mládí, což nepochybně podědil po otci, který byl před válkou provozním a ředitelem žižkovského divadla Akropolis. Nikdo se nedivil, když po maturitě zamířil rovnou na DAMU a když byl hned napoprvé přijat.

Po absolutoriu v roce 1952 nastoupil krátce do angažmá v Horácké divadle v Jihlavě, odkud zase putoval - v rámci povinné vojenské služby - do Uměleckého vojenského souboru letectva Vítězná křídla. V něm potkal svého budoucího souputníka Jiřího Šaška, o rok mladšího spolužáka z DAMU, s nímž vytvořil komický tandem VOŠA.

U obou bavičů zvítězil zájem o estrádní a kabaretní formy, které Darek Vostřel naplno rozvinul jako herec, autor, režisér, manažer a ředitel pražského Divadla Rokoko (1958 - 1972). Měl také čich na talenty, ať už herce nebo zpěváky, které dovedl získat do svého souboru, který ve své době směle konkuroval Semaforu.

Darek Vostřel režíroval v Rokoku řadu úspěšných titulů, bylo mezi nimi i představení Listy důvěrné, které mělo premiéru v roce 1967 a ve kterém se vedle poprvé představili Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková. O rok později trojice vytvořila hvězdné trio Golden Kids a z divadla odešla.

„Vostřelovo Rokoko v sobě během více než deseti let existence dokázalo účinně propojit přednosti a poetiku malých divadel s atraktivním pozlátkem velkých hvězd komerčního showbyznysu. Svojí dramaturgií, inscenačními postupy i ansáblem postupně směřovalo od satirického kabaretu k profilaci scény jako divadla vyhraněných muzikálových produkcí komorního typu. Ambiciózní snahy však různě ukončil nástup normalizace a postupná faktická likvidace specifického repertoáru Rokoka, jeho souboru a nakonec i divadla jako takového,” píše o Vostřelově velké éře v knize 100 let Divadla Rokoko Pavel Bár.

Svůj smysl pro konverzační humor uplatnil Darek Vostřel nejen na jevišti, ale také v rozhlase, televizi a ve filmu. Na obrazovce to byl třeba rodinný seriál Robot Emil (1960) nebo veleúspěšná muzikálově laděná sága Píseň pro Rudolfa III. (1967 - 1968), kde měl hlavní mužskou roli. Filmovému divákovi se zase vybaví jako tlustý náčelník vojenského štábu ve filmové adaptaci semaforského muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964) nebo coby proradný rádce Ypsilon v hudební pohádce Šíleně smutná princezna (1968).

Po zrušení Rokoka a v důsledku probíhající normalizace byl za své nekompromisní názory perzekuován. Nesměl veřejně vystupovat, teprve až později dostal s Jiřím Šaškem příležitost jako komická dvojice v rámci estrádních programů, avšak i zde byla další omezení. Pod jinými jmény psal scénáře k hudebním pořadům, později vystupoval v pořadech Jiřího Sováka, spolupracoval s Yvettou Simonovou a několika dalšími umělci. Bouřlivý rok 1989 jej zastihl jako vážně nemocného, stačil však ještě vystoupit na koncertě Waldemara Matušky v pražské Lucerně.

Ve svém životě byl celkem čtyřikrát ženatý, nicméně to mu život neprodloužilo. Darek Vostřel zemřel v Praze 4. listopadu 1992 ve věku třiašedesáti let.

Související témata:

Výběr článků

Načítám