Hlavní obsah

Členové klubu Za starý Bruntál pečují o vzácné technické památky

Novinky, Libuše Miarková

Přes 300 členů čítá klub Za starý Bruntál, na jehož založení se v roce 1990 podílel a sedmadvacet let ho vede Pavel Rapušák. Kolektiv profesionálních i amatérských historiků se věnuje obnově technických památek v regionu.

Foto: Stanislav Juga

Přímo před expozicí mlýnského náhonu Pavel Rapušák ukazuje návštěvníkům kopii mapy Bruntálského panství z roku 1579.

Článek

Například v roce 2001 zrekonstruovali a veřejnosti zpřístupnili vápennou pec v Razové z roku 1912. Naši předci ji vybudovali z hrubého lomového kamene a pálili v ní vápno z vápence, který se v dané lokalitě těžil.

Snad nejvýznamnější technickou lahůdkou, za kterou přijíždějí zejména vodohospodáři z celé České republiky i zahraničí, je expozice mlýnského náhonu. O této historické raritě členové klubu Za starý Bruntál objevili první zmínky na mapě Bruntálského panství z roku 1579. Znázorňuje přívod mlýnského náhodu od Starého Města včetně zakresleného velkého a malého mlýnu se zpětným přítokem do Černého potoka.

„Dochovaná dokumentace svědčí o tom, že naši předci vybudovali vskutku důmyslný systém, který ve městě fungoval až do období kolem roku 1900, kdy objekt koupil Řád německých rytířů a postavil zde nemocnici a také malou vodní elektrárnu,“ uvedl Pavel Rapušák.

„Na náhonu stály dva mlýny, čtyři pily, dvě valchy a hamr. Poblíž se nacházely hospodářské objekty řádu německých rytířů a panský pivovar z roku 1653. Z náhonu se napouštěly i malé rybníky v zámeckých zahradách. Zatímco velký mlýn byl zbourán v roce 1897 a na jeho místě postavili elektrárnu, malý mlýn ukončil svou činnost v roce 1914,“ přibližuje vodohospodářskou historii města předseda klubu.  

Je pozoruhodné, že i v současné době některé nové objevy dokážou členy klubu Za starý Bruntál příjemně překvapit. V expozici mlýnského náhonu brzy vystaví skutečný unikát. Zasloužili se o něj stavbaři, kteří v nedaleké lázeňské obci Karlova Studánka budovali nový rozvod vody a při výkopu narazili na staré dřevěné potrubí. Stáří borovicové klády, dlouhé 3710 mm, odhadují odborníci na 130 let.

„Musí vyschnout do takového stupně, abychom ji mohli vystavit. Umístíme ji vedle dalšího superexponátu – dvou nebozezů, pomoci kterých se do dřevěných klád vrtaly díry. Je to mistrovské kovářské dílo a jsme moc rádi, že se nám tyto vzácné nástroje podařilo získat,“ neskrýval svou radost Pavel Rapušák.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám