Chci medicíně vrátit své srdce, říká s úsměvem Filip Dobeš

Přesto se Filip života nebojí, chce medicíně vrátit, co mu dala. Chce ji studovat na vysoké škole a vrátit ji tak své srdce.

Když jsem se rozhodoval, kam na střední školu, tak jsem chtěl někam, kde budu moci pokračovat v individuálním studijním plánu. A taky jsem se chtěl později dostat na vysokou školu. Dalším důvodem byl strach o to, abych se nedostal do nějakého špatného kolektivu ve třídě. Aby se mi spolužáci za můj handicap neposmívali. To se naštěstí nestalo a jsem za to velice rád.

Samozřejmě, pro celou moji rodinu to bylo jak psychicky, tak i fyzicky velmi náročné. Mamka se mnou byla po celou dobu všech operací, i těch posledních dvou, v nemocnici v Motole, a taťka za námi spolu se sestrou jezdili každý týden na návštěvy. Jsem jim za to strašně vděčný. 

V únoru 2014 jsem musel přerušit studium kvůli voperování srdeční pumpy a následně samotné transplantace. Naštěstí se obě operace odehrály v jednom roce a tak jsem mohl v únoru 2015 nastoupit zpět do školy. Škola mně vyšla maximálně vstříc, nebyl problém s individuálním studijním plánem, ani s následným přerušením studia. Až bylo po všem, tak jsem se opět bez problémů vrátil zpět do lavic, sice o jeden rok později a do nového kolektivu, ale to vůbec nevadilo. 

Lidi ve třídě jsou naprosto super, snad lepší kolektiv jsem si nemohl přát. Kdykoliv, když něco potřebuji, tak mně pomůžou a toho si na nich moc vážím. Jestli mě berou jako ''raritu'', tak to nevím, ale myslím si, že jsem pro ně spolužák, jako každý jiný, to se mi právě líbí. Nechci být brán nějak jinak, chci abych byl jako jeden z nich a ne jako někdo zvláštní.

Omezeních s předešlým srdcem bylo víc než dost, ale jako hlavní mínus bylo to, že jsem nestačil vrstevníkům. Nejvíc se to projevilo ve sportu, kdykoliv se něco hrálo, kde bylo potřeba vyvinout nějakou fyzickou námahu, tak to jsem jim nestačil, protože jsem byl hned zadýchaný.

Můj současný koníček je folklór, tančím a zpívám v souboru. Dalším je rybolov, kterému se věnuji již 12 let. Pak jízda na kole a v poslední době jsem se začal zajímat o fitness, chodím několikrát týdně se spolužáky do posilovny.

Mým životním vzorem jsou dobří lékaři. Lékař je člověk, který vrací životy. Bez dobrých lékařů bych tady v této chvíli už nebyl, a proto si jich nesmírně vážím.

Já si nerad plánuji velké věci do budoucna. Nikdo neví, co bude zítra, natožpak za několik let. Žít se má přítomností, toho se držím.